Enigma: Válka slunovratu

11 × Zima z pohledu samotářů

"Notak Gwendolyn, můžeš jít prosím rychleji?" křikla na krémově - šedou vlčici bílá velitelka přičemž se rychle prodírala porostem s poměrně vypasenému hrabošem v tlamě. Gwendolyn která se momentálně vlekla několik délek za její společnicí na ní přitakavě pohlédla a přidala do kroku, šedý králík kterého přitom nesla se jí rychle hýbal v tlamě. Vlčice se pomalu poprotahovali mezi stromy a po chvíli zastavili. Esther se na Gwendolyn vcelku mile podívala a svou ulovenou kořist položila do houští a když hlavou pokynula ke své společnici ta to udělala taktéž. Vlčice se na sobě usmáli a po chvíli mlčení Velitelka stopařů promluvila: "Dobrý lov i když je toho míň myslím že Root a Sorrel dnešní úlovky docela dobře doplní." Krémová vlčice se opět usmála ale úsměv jí náhle poklesl v mírně zničený výraz. "Blíží se podzim Esther, úlovku už nebude moc. V posledních dnech si dosti všímám že stáda jelenů a laní vídáme o něco míň. Kopytníci se už pomalu začínají přemisťovat do nížin. Docela se bojím jak tuhle zimu zvládneme," ozvala se po chvíli Gwendolyn s obavou v očích. Esther taky na chvíli zmizel úsměv z tváře ale svou pozitivní náladu přesto neztratila. Zatřepala hlavou a nesouhlasně se ozvala: "Neměj strach Gwendolyn, zásob máme zatím dost a stopařům se daří. A pár stád tady přece jen zůstane." Gwendolyn už se vsice tvářila trochu jistější ale i tak stále měla v očích pochybnosti.
"Máme ještě trochu času dokud se Root a Sorrel také nevrátí z lovu, mohli by jsme se dojí ještě napít," navrhla Esther a otočila se dopředu přičemž rázně švihla ocasem. Gwendolyn jenom přikývla, i když bylo teprve ráno bylo celkem teplo a voda by jí v této chvíli padla vhod. Esther s jejím souhlasem vykročila vpřed přičemž ji Gwendolyn ochotně následovala.
Obě vlčice se po několika minutách s vyschlými hrdly vynořili na malé mýtině vedle které se táhl proud řeky která díky obrovskému toku končila svou pouť bůhví kde. Gwendolyn ke břehu pomalu přiklusala, černý čumák ponořila do chladné vody a pomalu do sebe začala hltat její doušky. Esther také následovala její příklad. Dvojice vlčic chvíli jenom poklidně pila vodu až sebou najednou Gwendolyn prudce škubla, rychle vynořila čumák z vody a z tlamy si olízla kapky vody. Její uši každou vteřinou střídali polohu až se zastavili až hrozivě přitisklé k hlavě. Esther si to nejprve nevšímala, nebo si spíš její reakci ani nevšimla ale když už své hrdlo dostatečně zchladila studenou vodou a zvedla od vody hlavu zůstala udiveně stát. "Nevím jestli blázním ale cítím nějaký cizí pach, je čerstvý takže cokoliv to je je to tady a zřejmě to o nás už také ví," tlumeně zamručela Gwendolyn, její milost která jí v očích převládala se okamžitě začala měnit na nejistotu a zlost. Esther nic neříkala, hrdelné a tlumené vrčení které ale ze sobě momentálně vydávala ale dokonale vystihovalo její pocity. Obě dvě vlčice začali pomalu přeskoumávat pohledy a svým dokonalým čichem celé okolí řeky až po houští které se několik vlčích délek od nich nacházelo. První která ale aspoň něco zaznamenala byla v tomto případě Esther. Esther se rozšířily zorničky jakmile hlavu otočila k druhému břehu řeky. To co spatřila jí donutilo přikrčit se a vražedně vycenit zuby. Na o něco větší mýtině oproti té na které dvojice stopařek stála za kterou se tyčil obrovský les který už pomalu zajížděl mimo teritoria společnosti spatřila dvojici vlků. Oba u sebe stáli, hlavy mele mírně pozvednuté k obloze a podle toho jak ostražitě se tvářili se dalo usoudit že i oni už pachy obou vlčic na druhém břehu řeky zaznamenali. Esther podle čichu rozeznala že je to samice a samec. Šedo - černý vlk který stál o něco jistěji než jeho společnice vypadal dosti mladě i když zase úplně odrostlé vlče nebyl. Bílá arktická vlčice která se při něm krčila vypadala že je od něj jenom o něco starší, svýma hnědýma očima zvědavě pozorovala okolí. Gwendolyn si už také dvojice na druhém břehu všimla, vypadala však o dost klidněji než Esther. Vlk a vlčice se ještě stále nepohli. Bílá Velitelka to už ale nevydržela. "Pokud myslíte že nejste na cizím území tak se evidentně hodně pletete!" vyštekla naštvaně a s úšklebkem sledovala jak se dvojice vystrašeně za jejím hlasem otočila. Nastalo ticho které by se skutečně dalo i krájet. Obě dvojice, jak dvě stopařky tak vlk s vlčicí se navzájem propalovali pohledy. Esther neodpoutávala od dvoufarebných očí šedého vlka zrak. Překvapeně se však stáhla když na ni samec hrubým hlasem vykřikl: "Ne, mi moc dobře víme že jsme na cizím území. Právě jsme podle pachů někde na začátku lesa přešli na vaše území, tak hloupí zase nejsme!" Sarkastický a hnusný tón obě stopařky překvapil. Když se však ale do rozhovoru opřela bílá vlčice, zřejmě samcova společnice atmosféra se výrazně sklidnila. "Toho že jsme na cizím teritoriu, předpokládám že na tom vašem jsme si plně vědomi. Nechceme problémy, jenom jsme tudy chtěli přejít," promluvila klidně a na překvapení i docela mile, bylo vidět že spory nemá úplně ráda i když podle jejího statného těla se kterým by soupeře mohla jednoduše přemoct by to do ní určitě nikdo neřekl. Esther kývla, nechtěla se přes řeku s dvojicí překřikovat proto se oba pokusila co nejrychleji setřást: "Odejděte a nebude to mít vážné následky, náš Alfa by asi nebyl úplně šťastný pokud by zjistil že tudy procházeli dva neznámí vlci!" Vlk i vlčice se zatvářili překvapeně a i mírně uraženě. "Takže Alfa říkáš? Určitě nechci poštvat celou tvou společnost ale nějaká společnost by se nám hodila alespoň prozatím," odsekl šedý vlk až Esther překvapeně stáhla svůj chlupatý ocas ke břichu. Měla docela velké pochybnosti, Gwendolyn to taky rozhodilo. "Nevím proč ale myslím že oni nikomu neublíží, přece jen by se nám na zimní období nějaká další tlapka hodila," namítla potichu Gwendolyn a její jantarové oči zazářili nadšením a jistotou. Esther musela zapřemýšlet. Alespoň dočasně by s námi zůstat mohli, nevypadají úplně neschopně a Alfa by to i možná ocenil...
Přejelo mladé stopařce hlavou přičemž se postupně adrenalin v její krvi uklidnil. Po chvíli se otočila spět směrem na druhý břeh, nevýrazně na Gwendolyn kývla a vyštekla: "Dobrá tedy, proud je zde slabý a řeka není tak hluboká, přeplavte na druhý břeh a počkajte tu s Gwendolyn. Přivedu Alfu ale opovážte se Gwendolyn něco zatím udělat!" Esther se otočila, věnovala nejistý ale důvěřivý pohled její společnici a sprintem vběhla do lesa.