05 × Nejsme trosky, nýbrž válečníci

98 12 3
                                    

Courtney klidným pohledem sledovala okolí celého majestátního, vlčího tábora její společnosti který se už konečně po několika dnech od příchodu jí, jejího bratra Golden Feata a přítelkyně Talily začal konečně spravovat a nevypadal už jako úplná troska. Dešťové kapky zmáčeli Courtney její lesklou, hrubou srst což vytvářelo poměrně dost příjemný, chladivý efekt který si Courtney momentálně nadevše užívala.
Courtney si slastně povzdechla a protáhla si své ztuhlé, vyhublé tělo. Olízla si pysky a přitom jako drsným, vlhkým jazykem procházela záhyby své tlamy na cosi narazila. Byly to malé jizvy ještě od souboje s Alfou Enigmy, Eiflierem kterého před několika dny vyzvala ona sama na souboj. Courtney si tehdy myslela že má výhru jistou a Enigmu povede ona ale opak byl pravdou. Eiflier jako správný Alfa který si brání svou pozici Courtney porazil a zanechal jí na těle hned několik ošklivých a bolavých ran. Courtney se ale podařilo většinu ran ošetřit a jako správná Gamma si je neustále kontrovala a na ranách které ještě nebyly zahojené si pravidelně vyměňovala léčivé obklady. To co si ale nesmírně vážila bylo jí poměrně dost vysoké postavení v celé společnosti i přes prohraný boj. I když Eiflier Courtney doslova po boji nenáviděl díky jejím přirozeným schopnostem léčit ji nadále nechal na pozici Gammy vysloužit si svoje. Courtney za to byla ráda a Eifliera si za to vážila ale věděla že Eiflier ji tak či tak nenávidí což ji dost mrzelo. Ona chtěla mít u Alfi oblibu a respekt, vždyť to by mohl být jedině blázen ten který by to nechtěl...
Courtney ale nyní nemohla nadále přemýšlet nad společností, Eiflierem nebo jí samotnou. Courtney napnula svaly, dopředu vystřelila uši a začala s nimi kývat jako kdyby to byly radary.
Nikde, nic ...
Courtney si vzdychla, naštvaně zarila drápky svých předních tlapek do promočeného bláta a ohrnula nosem. Ochranářská výprava tu už přece měla být, dokonce i s jednou z Delt. Schylovalo se k pořádnému dešti a Courtney dělala chybějící skupina členů společnosti celkem velkou starost, hlavně že mezi ochránci byl její bratr Golden Feat. I když byl Feat od Courtney starší a věděl se o sebe skutečně dobře postarat Courtney na něj ráda dohlížela a trávila s ním veškerý čas.
Začalo ještě více pršet a Courtney se ať už chtěla nebo nechtěla musela stáhnout zpět do nory kde právě přečkávali déšť Alfa s Betou. Unaveně a sklesle si lehla do jejího pelíšku vystlaného mechem a jehličím který byl pro ni v této chvíli nanejvýš pohodlný. Courtney si položila své statné, krémové tlapky na měkkou zem pelíšku a hlavu si na ně opatrně a pomalu položila.
Doufala jen že bude ochranářská výprava v pořádku...

Ostrý, navlhlý dešťový pach dráždil mohutnou, svalnatou Deltu v nose což ji pořádně znervózňovalo. Skillet se nervózně a téměř bez citu prodírala hustým porostem jehličnatého lesa který ležel na území její rodné společnosti. Své bílé, chlupaté tlapy měla celé od bláta a stále více a více je do něj bezcitně vřívala. Skillet očima sledovala každý jeden pohyb kolem sebe a snažila se zavětřit alespoň nějaký, menší pach, déšť však většinu pachů smyl.
Před ní kráčel mohutný, bílý ochránce Matheo který s ní dnes na výpravu šel. Skillet měla Mathea, i když byl arogantní a drzý docela ráda a byl to právě on se kterým trávila celkově nejvíce svého volného času. Matheo byl celý od bláta a jeho promočená srst se nápadně leskla. Skillet najednou pocítila na své srsti jakýsi tlak, otočila se a za sebou uviděla vysokého krémového vlka. Nedávno přijatého ochránce Golden Feata. Ten zřejmě postřehl že se Skillet zcela nelíbí že kráčí blízko ní protože se odtáhl a hodil na ní krátký omluvný pohled. Skillet pouze klidně kývla hlavou a pokračovala ve své cestě vpřed. Najednou ale však prudce zastavila. Zorničky se jí rozšířily a svůj navlhlý čumák přitiskla na zem před sebou. Místo, malý travnatý plac na kterém stála byl nasáklý ostrým, vlčím pachem. Skillet začala očima procházet každý jeden strom, křoví nebo porost. Pach rozhodně nepatřil nikomu z Enigmy, to by už dávno cítila. Zdálo se že neznámý pach ucítili už i Matheo a Feat. Skillet nenápadným kývnutím ocasu naznačila dvojici vlků před ní aby nespouštěli oči ani z jednoho místa kolem nich. Byla to stará taktika ochránců, v této chvíli ale nadevše výhodná. Skillet ale odrazu vystrašeně polka, rychlým švihem se otočila a několik metrů od ní se setkala s vystrašenými ale i zvědavými pohledy čtveřice vlků.
Zrzavý vlk který stál úplně na čele čtveřice si Skillet zvědavě a poměrně dost přátelsky prohlížel. Šedá vlčice s nápadnými hnědými fleky která stála těsně za ním nenávistně vrčela a cenila své lesklé, ostré zuby. Ostatní dva vlci, hnědý vlk a šedá vlčice pouze přikovaně stáli a sledovali Skillet po boku Mathea a Golden Feata.
Skillet si čtveřici vyzývavě ale i přátelsky prohlédla a pevným hlasem se čtveřici zeptala: "Kdo jste?"
Zrzavý vlk vpředu, zřejmě ten který čtveřici vedl pokynul ke Skillet, olízl si pysky a promluvil: "Zdravím, moje jméno je Ajlo. Jsem něco jako vůdce této skupiny, přišli jsme z nížin s cílem usadit se."
Skillet si trochu překvapeně vlka, Ajla prohlédla a i když mu zpočátku chtěla odpovědět surově a arogantně, neudělala to.
"Také zdravým Ajlo, mé jméno je Skillet a jsem Delta z místní společnosti. Nechci tebe ani tvou skupinu zklamat ale toto území už patří nám, odejděte protože pokud tak neučiníte bude to mít následky," řekla uctivě a s pokorou Skillet ale poslední hrstku slov řekla dost arogantně až se Ajlo značně zamračil. "Samozřejmě, s tím jsem počítal drahá Skillet. Musím ale připomenout že já a moji společníci jsme všichni v poměrně dobré formě a pokud se nemýlím tvá společnost už zažila i lepší časy, ne? Je vás málo, znám to podle pachů takže by se vám dle mého hodilo pár nových členů. Stačí mi navštívit Alfu, já si to s ním už vyřídím," vyhrkl v souhrnu několika vět Ajlo směrem ke Skillet až ji to rozhodilo. Musela ale uznat že Ajlo jakožto moudrý a naoko poctiví vlk měl pravdu.
Jsme slabý a malé počty nám v tom také zcela nepomáhají. Prošlo Skillet hlavou a i když měla menší pochybnosti nakonec se rozhodla pro ni i Ajlovu skupinu velkoryse. Očima zabloudila za sebe aby zjistila Golden Featovu a Matheovu reakci. Oba vlci stáli ve střehu, s vyceneními zuby a efektivně švihali ocasy. Byl tu ale menší rozdíl, Golden Feat měl v obličeji zcela přátelský a souhlasný výraz ale Matheo se tvářil agresivně a nepřístupně. Skillet věděla že Matheo určitě nemá v úmyslu jen tak Ajla přijmout a přivést ho do tábora ale v této chvíli měla v plánu udělat právě přesně to. "V pořádku Ajlo. Pojďte tedy za mnou, uvidíme co se s tím dá dělat," řekla Skillet směrem k Ajlovi, následně se zvrtla a začala se prodírat lesním porostem přičemž jí za zády kráčel Matheo, Feat a také čtveřice vlků na čele s nově poznaným Ajlem...

Šedý, poměrně dost starý vlk s klidným pohledem v očích hleděl do tmy teplé, mechem vystlané nory. Kapky deště které se neustále po dopadu ze zatažené a dešťové oblohy řítili na zem bubnovali po pevném, vrchním základě nory což vlka uspávalo, jediné proč ale spát v této chvíli nemohl bylo čekání. Čekání na skupinu ochránců po boku s Deltou, skupina se měla už dávno vrátit. Jacob se pomalu, strnule zvedl, otřepal se a pomalu vyšel z nory. Déšť mu okamžitě začal promáčet srst a bláto které se mu pod nohama tvořilo mu začelo špinit tlapy. Jacob zavrtěl hlavou a zaprskal při tom jak se mu dešťová voda dostávala do nosu a očí. Jacob ale dešti pozornost dále nevěnoval, za zády se mu totiž objevila skupina vlků. Bílá, mohutná Delta Skillet kráčela přesně jako vůdčí ve předu ze vztíčenou hlavou přičemž za sebou doprovázela skupinu šesti vlků. Jacob byl nejprve úplně v pořádku, výprava se přece vrátila což bylo v této chvíli v celku dobré ale Jacobův klid zmizel v sekundě kdy se na skupinu za Skillet zadíval lépe. Čtveřice vlků, dva hnědý, jeden bledší a druhý tmavší, šedá vlčice a šedo - hnědá vlčice ostražitě a vystrašeně sledovali každý detail tábora Enigmy. Jacob zavrčel, nasadil kamenný výraz a cinickým krokem se ke Skillet a skupině vydal.
"Kdo to je?" vyhrkl otázku a vycenil zuby.
"Nikdo, vedu je za Alfou tak se nestarej," odpověděla Skillet tak arogantně a sebecky až Jacob stáhl své uši zcela k hlavě a nepřátelsky na Skillet zamručel. To se už ale Skillet znovu dala do pohybu směrem k "Hlavní noře". I přesto že stále neúprosně pršelo začali všichni vlci pomalu, unaveně vylézat z nor aby si neznámou čtveřici vlků prohlédli. Jacob strnule pozoroval stále se vzdalující čtveřici vlků. I když nevím proč zde jsou ale pokud vidí ve společnosti zdroj nového domova u Eifliera nemají šanci...
Přehodil Jacob v souhrnu myšlenek a ze zamručením se nadále věnoval Skillet a skupině. Téměř celá společnost již byla venku z nor a oči každého z vlků si čtveřici zvědavě a tázavě měřili. Všichni ale čekali na jediné, na objevení Alfy. Na to se však nemuselo dlouho čekat. Mohutný, svalnatý Eiflier si razil cestu ke Skillet a skupině přičemž mu za zády kráčeli Beta s mile vypadající Gammou. Jakmile si Skillet Eifliera všimla zastavila se, uši stáhla až k hlavě a poddane sklonila hlavu.
"Delto, původně jsem myslel že si jedna z nejlepších Delt a že jen tak jako obyčejná prašivá vlčice nedovedeš do tábora nějaké cizince ale jak vidím tak tvá úroveň Delty skutečně velmi klesla, nicméně, kdo to je? ' vyštěkl Eiflier na Skillet a posměšně popsal její jednání v souladu s neznámou čtveřicí přičemž mu Skillet odpověděla pouze tichým zavrčením.
"Při obhlídce jsem na tuto čtveřici narazila. Toto je Ajlo, vůdce skupiny, vysloveně mě požádal o dovedení k tobě, tak jsem jeho požadavek i splnila," obětovala Eiflierovi také arogantně a výsměšně Skillet ale na víc si v této chvíli netroufla. "Pokud si je měla dovést ke mně tak zde mě mají, chci s tebou mluvit Ajlo i když na ty tvé prašivce je mi škoda se dívat," vyhrkl Eiflier a vážně, nemilosrdně se zahleděl na Ajla. Ten ale zřejmě urážku ani nevnímal protože vystoupil dopředu, vycenil zuby a zatrpkle, hořce promluvil: "Jak si už určitě slyšel, mé jméno je Ajlo. Vedu tuto skupinu z nížin již několik cest ohnivého vlka a rád bych se zde v místních horách usadil, je ale potřeba přemýšlet. Před několika dny jsme já a moje skupina utrpěli obrovské ztráty které doplatili na naše vědomí a schopnosti přežít. Chci ale podotknout že i když se to v této chvíli může zdát hloupé, nejsme jenom obyčejné trosky. Všichni čtyři jsme silní válečníci a pro tvou taktéž oslabenou společnost bychom byli výhodnými členy, nabízím ti tedy členství mojí skupiny pod účelem pomoci tvé společnosti a zároveň tě žádám i o oficiální přijetí do společnosti, "vyrukoval ze sebe Ajlo tak moudře a přesvědčivě že o svém návrhu v pozitivním smyslu přesvědčil téměř každého, rozhodující verdikt měl bohužel jedině samotný Alfa. Eiflier se narovnal, nasadil nepříčetný výraz a chladně odpověděl: "Skutečně zajímavá nabídka Ajlo až mě nutí přemýšlet, chci ale vědět jména členů tvé skromné ​​skupiny."
"Nu, somozřejmě. Toto je Thai, můj věrný přítel a vlk se skutečně dobrými smysly, "pokynul Ajlo hlavou k tmavohnědému, vyhublému vlku, "Alue, taktéž vlčice s výbornými smysly, "kývl zase Ajlo ke šedé, elegantní vlčici která se stydlivě krčila při Ajlovém boku. Sally, výborná lovkyně a nenahraditelná společnice, "prohodil hlavu Ajlo zase k šedé, mohutné vlčici s hnědými skvrnami, tentokrát už ale byla zmiňovaná Sally poslední členkou skupiny na představení. Eiflier si skepticky, trochu výsměšně změřil celou Ajlovou skupinu ale nakonec se mu pohled zastavil na Ajlovi samotném. Ve vzduchu vyselo napětí, napětí jak Eiflier s Ajlem a jeho skupinou naloží. Majestátní Alfa se trochu výsměšně pousmál a moudře a souhlasně vyslovil pro Ajlovu skupinu a samotného Ajla rozhodující slova...

"Omego, připrav temto novým členům nějaké místo na přespání. Zítra jim a pravděpodobně už i vám všem určím oficiálně postavení..."

Enigma: Válka slunovratu Where stories live. Discover now