Pride {l.s.} (Czech translation)

2- Hold My Hand

„Oh, už vím. Zajdu pro to."

Omluvím se a jdu pro obraz dozadu. Obvykle věším obrazy na stěnu a pomocí některých ukazuju, co pro zákazníky můžeme udělat, ale ten Harryho jsem nechal ve studiu. Nechtěl jsem ho mít pořád na očích a pozorovat ten úsměv, díky kterému se mi podlamují kolena a vyráží mi dech. Harry je připomínka všeho, co jsem opustil. 

Na ten obraz se už nedívám. Nepotřebuju se na něho dívat, abych si zapamatoval, jak Harry vypadá. Civěl jsem na jeho tělo několik hodin. Vybavuju si každý kousek jeho těla tak, jak jsem ho namaloval. 

Opatrně obraz vezmu a přinesu ho Gemmě. Hned jak ho spatří, tak vybuchne smíchy.

„Ó můj bože! Dává mi k narozeninám jeho zatracený portrét. Ten sobecký bastard!"

Ikdyž se obrazu směje, můžu vidět tu lásku v jejích očích. Je tam tolik lásky pro jejího bratra a jeho divný humor. 

„Všechno je už zaplaceno, takže si můžete s obrazem dělat, co chcete," řeknu jí s úsměvem.

„Jsi Louis, že?" zeptá se Gemma a já jen přikývnu. „Harry vypadal, že se mu vážně líbíš."

Už zase se mi těžko dýchá. Vidím Zayna, jak je do této konverzace zaujatý. „Vážně?"

Gemma se uchechtne a přikývne. „Jo, už dlouho nebyl nikým tak očarovaný."

Zayn se začne smát a já mám z této informace na tváři ruměnec. Harry má na mě prostě takový efekt.. 

„No, Louis je z něho taky docela mimo," říká Zayn Gemmě a mě to stojí všechny síly, abych na Zayna neskočil a neuškrtil ho. 

Gemma se jen směje. „Řeknu mu, že ho pozdravuješ, Louisi. Celý den venku oslavuje, takže pozdrav vyřídím, až ho uvidím. Ráda jsem tě poznala."

Potom Gemma odejde. Já se vrátím k pultu a Zayn mě potom celý den popichuje s Harrym. Sice je to hezké, ale otravné. Štve mě, že se kvůli Harrymu takto cítím, když jsem se tak snažil, aby se mi to nikdy nestalo. 

Zayn a já trávíme celý den uvnitř. Pozdě večer mu zavolá mamka a já se vydám do svého pokoje. Mám tam menší postel a šatník, moc místa tam totiž není. V rohu je tam také lednička, kde uchovávám nějaké základní suroviny. Neumím vařit, takže mi to tak stačí. Uvědomím si, že jídla opravdu ubývá a tak se donutím jít nakupovat. Oznámím Zaynovi, kam jdu, a on v porozumění přikývne. Mobil si dám do svých skinny jeans a vyrazím do města.

Ta hudba jde slyšet několik bloků daleko. Potraviny, do kterých jdu, jsou kousek od centru města, takže následuji hudbu. Vidím lidi s úsměvem na tváři oslavující jejich sexualitu. Všude jsou duhy a zdá se mi to tak krásné. Se skloněnou hlavou se plížím kolem. Jelikož úplně zaplavili ulice, tak se aspoň nemusím zdržovat s dopravou, za což jsem jim vděčný.

Je docela těžké projít a já si připadám obklopen ostatními. Snažím se prostě protlačit a v tom mi teď moje výška moc nepomáhá. Menší klaustrofobie se dere na povrch a můj dech se zrychluje. Snažím se jít si svojí cestou dál, ale nejde to a já padám. Lidi se ode mě trochu oddálí a to už ležím na zemi. Už se mi dýchá líp, když se přede mnou objeví ruka nabízející mi pomoc.

Tu ruku znám a vybavuju si ji, navíc na tu kotvu nejde zapomenout. Podívám se nahoru a moje oči se setkají s těmi zelenými. Oba se usmějeme a já jeho ruku přijmu. Moje ruka je v té jeho docela malá, ale líbí se mi to. Když se postavím, tak jeho ruku pustím.

„Wow, Harry. Tebe jsem tady nečekal," přiznávám, ale pořád s úsměvem.

„Především TEBE jsem tady nečekal pane Promiň, Nejsem Gay," odpoví smějící se Harry.

„Pořád to tak je. Jen se snažím sehnat nějaké potraviny a taky jsem se ztratil a potom chytil do pasti," říkám a uvědomuju si, že se nemůžu přestat usmívat. Je to stejný pocit, jako když jsem Harryho maloval. Když je se mnou v místnosti, tak je těžké neusmívat se. Nějakým způsobem se mi díky němu nezdá svět tak tmavý. 

„To vidím. Vezmi mě za ruku a dostaneme tě odsud," říká Harry, když mi nabízí jeho ruku. Teď už na něho dobře vidím. V té tmě je to trošku těžší, ale pouliční světla dav osvětlují.

Všimnu si pride vlajky, která je kolem Harryho omotaná. Sedí to na něm dobře a nevypadá, že by ho to štvalo. Myslím si, že to měl na sobě víckrát. Také má vlajku na hrudi jako dočasné tetování a vypadá to na něm rozkošně.

„Když se chceme dostat z davu, je nutné držet tvoji ruku?" Zeptám se Harryho, když mám ruce na jeho bocích. Uvědomím si, že se podívá dolů a potom opět nahoru a jeho oči se setkají s mými. 

„Právě teď je to naprosto, zcela a úplně nutné," snaží se mě Harry ujistit svým hlasem.

Vím, že by na tom stejně trval, a tak se mu přizpůsobím a opět spojím svoji ruku s tou jeho. 

********

Já nevím, co si o tom myslíte vy, ale mně se to zdá sweet af *crying in a cool way* a hrozně mě překlad tohoto příběhu baví, protože je nějakým způsobem naprosto speciální. Jinak jsem literally celý den strávila u notebooku, takže prázdniny si fakt umím užívat :)) A jak jste se dnes měli vy? Mimochodem.. chystáte se někdo na pražský pride? :)

All the love. A