Pride {l.s.} (Czech translation)

37- Common Sense

„Proč si to děláš?" Pokrčím rameny. Nechce se mi mluvit. „Mám o tebe starost. Když tě nechám delší dobu samotného, uděláš nějakou blbost."

Teď se chci vyjádřit.

„Děláš si srandu?! Nejsem žádné děcko, Harry!"

„Měli jsme pauzu. Našel sis přítelkyni, i když jsi věděl o svojí orientaci. Během toho jsi začal kouřit. Onemocněl jsi a šel ses projít, pak jsi zkolaboval. Zapomněls?" ... „Na několik tě opustím a už je to."

Já vím, že má pravdu. 

Dělám blbosti, když není se mnou. Není to naschvál. Prostě se to stane, ikdyž nechci. Proč bez něho nemůžu fungovat? Tak by to nemělo být. Neměl bych být závislý, ale jsem.

„Zřejmě ztrácím zdravý rozum, když nejsi se mnou," zašeptám vyčerpaně. „Omlouvám se, budu se snažit zlepšit."

„Na Nový rok pojedu pryč z města. Vím, že ještě není ani Díkůvzdání, ale myslel jsem, že bys to chtěl vědět. Mohli bychom spolu být na Díkůvzdání a Vánoce, jestli chceš," řekne Harry a spojí naše ruce. „Musíš zvládat fungovat, Lou, toto město je příliš nebezpečné na to, abys nebyl při vědomí."

„Neměl bys řídit s jednou rukou," okomentuju, ale nechci, aby mě pouštěl. Jeho dotek mi dodává příjemné teplo.

„Tak sleduj. Co máš teda v plánu na Thanksgiving?"

„Nevím. Se Zaynemm většinou jezdíme k jeho rodině, ale tento tok s ním nejedu, takže jsem na to sám," formuluju odpověď tak, abych nezněl smutně. Mrzí mě to. Vím, proč nemůžu jet, ale i tak mě to mrzí.

„Takže budeme spolu. A co Vánoce?" zeptá se Harry.

Zasměju se. „Žádné plány nemám."

„Opravdu?"

„Se Zaynem většinou chodíme do restaurace a slavíme."

„Slavíte Kristovo narození? Není náhodou Zayn muslim?" zeptá se Harry a podvědomě je mi jasné, že má skrčené obočí. Podívám se na něho- opravdu jsem se nespletl.

„24. prosince mám narozeniny."

„COŽE?"

Až tak jsem ho překvapil a odboural jeho pozornost od řízení, že jen čekám, až to někam napálíme. Jeho ruka potom směřuje zpátky na volant.

„Jo. Víš, Harry, když se dva lidi moc milují-"

„Dobře, prosím, nedělej mi TU přednášku," zašklebí se. „Proč jsi mi to neřekl?"

„Hádám, že na to ještě nepadla řeč," pokrčím rameny. „Kdy máš ty?"

„Prvního února."

„Nejsme zas tak daleko od sebe."

***

Moje vyčerpání mě kompletně zasáhne, když jdeme po schodech do Harryho bytu. Harry mě chytne kolem pasu, zatímco já se snažím ho nepovalit na zem. Je to těžké, jelikož jsem strašně unavený.

„Jíst, sprcha, spát. Nejsem si jistý, jestli bys měl jít zítra do práce. Nezvládneš to," řekne Harry a vytáhne z kapsy svých džín klíče od bytu. 

„Co? Samozřejmě, že půjdu. Mám práci, kterou musím dokončit," odpovím a vydáme se dovnitř. Harry rozsvítí světlo, které nastaví na menší intenzitu, což mi teď vážně vyhovuje.

„Za dnešek jsi udělal víc než dost práce. Musíš vypnout. Žádám tě o to."

Zvažuju jeho nápad. „A co mám během toho dělat?" 

„Zítra mám zakázku, ale do dvou mám volno. Možná bys mi s tím mohl pomoct. Ohne se naspod ledničky a je pro mě vážně těžké nedívat se mu na zadek. 

„To se může?"

„Moc to nehrotím a oni to nikdy nezjistí. Ten pár chce jen fotky. Bued to dlouhý den, ale bude to sranda."

„Vlastně... to zní zábavně. Bude to "náš"den."

„To by se mi líbilo."