Our cause. [Detroit ff]

šestá.

Markus přišel domů a u vchodu na něj čekal Simon.
"Co tu děláš? Máš být v posteli," zašeptal Markus.
"Nemohl jsem se tě dočkat," usmál se Simon a jedním skokem obtočil nohy kolem jeho pasu. Markus ho instinktivně držel pod zadkem, aby mu Simon nespadl.
"Simone!" vyjekl pobaveně a pohladil ho po vlasech.
Simon položil hlavu na Markusovo rameno a ruce položil na jeho záda.
"Jsem šťastný," šeptl tiše.
Markus se usmál.
"Odnesu tě do postele."

Simon pustil Markuse a tím padl přímo do peřin.
"Pojď za mnou," usmál se a strhl Markuse na sebe.
"Ty se nezdáš," odvětil Markus a začal Simona líbat.
Simon mu spokojeně vrněl do rtů a přitáhl si Markuse ještě blíž.
Dneska jsi nějaký vášnivý, zasmál se v myšlenkách. Místo odpovědi mu Simon zajel rukou pod tričko a dotýkal se jeho svalů.
"Jsem naprosto v normálu," odtáhl se a z úst mu vyšel jemný smích.
"Co na mě tak koukáš? Něco vtipného?" podezřívavě na něj pohlédl Markus.
"Nikdy jsem si neuvědomil, jak miluju tvoje oči," usmál se Simon.
"Ty moje sluníčko," odvětil Markus a opět ho začal líbat.
Rukama začal prozkoumávat jeho již dobře známé tělo. Jeho ruce na něm byly mockrát, nikdy je to však neomrzelo. Znaly každý bod jeho těla, každou příjemnou, nepříjemnou i lechtivou část. Těm se obzvlášť vyhýbaly, aby Simona přivedly do stoprocentního pocitu euforie. Potvrdil to svým blaženým vzdycháním a dravými rty.

"Simone, chtěl bych se tě na něco zeptat," odtrhl se Markus.
"Ano?" Simonovi poskočilo srdce zvědavostí.
"Víš, že tě miluju a nedokázal bych bez tebe být..." vstal, odmlčel se a pak se otočil ke skříni. Něco v ní hledal. Modrá očka ho se zájmem pozorovala.

Pak se Markus usmál, schoval ruku za záda a otočil se zpět na Simona. Ten taky vstal se záměrem mu věc za zády vzít.
"Ne, musím ti nejdřív něco říct."
Simon přikývl.
"Znamenáš pro mě strašně moc a já bych byl rád, kdybys se mnou náš vztah zpečetil."
"Jak to myslíš?" zeptal se ho nechápavě Simon.
"Ty jsi moje trdlo," zasmál se Markus.

S hlasitým nádechem a poté výdechem si klekl na jedno koleno, vytáhl zpoza zad malou krabičku a když ji otevřel, drala se ven záře nádherného broušeného malinkého safíru. Vybral jej podle Simonových velkých a krásných očí, které miloval.
Poté pohlédl na Simona, zvedl krabičku a promnul si spocenou dlaň z nervozity.

"Vezmeš si mě?"