Our cause. [Detroit ff]

čtvrtá.

"Udělej to ještě jednou!" zasmál se Simon, který pozoroval Markuse z postele. Ten se narovnal a upřel zrak před sebe.
"Jmenuji se Markus, mým úkolem je pomoci vám s každodeními činnostmi. Mluvím všemi jazyky, jsem vybaven inteligentním softwarem a úložným diskem," promluvil Markus neutrálním hlasem a hned na to se rozesmál.
"A tohle jsme pro ně byli," zvážněl Simon.
"Jo, přesně tohle."

Markus se posadil na postel vedle Simona a chvíli se mlčky oba dívali do země.
"Hele, androide?" pohlédl na Markuse Simon.
"Jak vám mohu pomoci?" upřeně hleděl blonďákovi do očí, ale pak opět vyprskl smíchy.
"Umíš i jiné věci, než se jen starat o domácnost?" pousmál se Simon.
Markus nadzvedl jedno obočí a zaujatě si Simona prohlížel.
"Jsem vybaven programem nepostradatelné první pomoci a zdá se mi, že vám vynechává biokomponent 3726," pomalu přiblížil ruku k Simonově hrudi.
"Narážíš na mou přehřátou konstrukci?" zastavil jeho ruku.
"Ano, zdáte se mi poněkud horký," šeptal Markus Simonovi do ucha a ten se uchechtl.
"A jsi si jistý, že víš, jak na to?"
"Jsem na to naprogramovaný," usmál se Markus a spojil jejich rty.

Simon propletl ruce s Markusovými a spokojeně zavřel oči. Užíval si každý Markusův dotek. Pohltil ho příjemný pocit euforie a úplně se Markusovi odevzdal. Ten mu vyhrnul tričko a polibky šel od rtů níž a níž. Zastavil se na podbřišku a zvedl hlavu.
"Biokomponent 3726 se zdá být v pořádku," usmál se.
"Mám pocit, že se mi kvůli tobě porouchaly snad všechny," vydechl Simon a opět si Markuse přitáhl ke rtům. Líbal ho něžně a opatrně, protože Simon takový byl. A to se na něm Markusovi líbilo. S ním vždy mohl zapomenout na všechny zla světa a jen křehce obejmout stejně křehké tělo blonďáčka, kterého tolik miloval.

Vděčný Simon obejmul Markusovo tělo, zašeptal slabé miluju tě a zavřel svá modrá očka hloubky oceánu. Markus se usmál, políbil ho a jako každou společnou noc usínali s myšlenkami na toho druhého, šťastní a spokojení.