THE BEST CALVIN KLEIN MODEL

5. » Kocovina

Justin

"Večeři máš v lednici, tak si to prosím ohřej. Ráno v osm jsem tu," přišla za mnou do obýváku Marta, moje hospodyně, která mi chodí pouze vařit a uklízet, protože na to nemám čas. Ale tak jasně, že si uklidím někdy i sám, ale vaření to ne, to není nic pro mě.

A taky mi občas dělá společnost. Ne, takovou společnost jaká vás hned napadla, ale takovou, že si se mnou povídá a někdy se spolu koukneme i na nějaké reality show.

Marta má vlastní rodinu a já na postarší paní nejsem, takže pardon, to by nešlo.

Beru ji jako svou druhou mámu, které se můžu svěřit se vším, hlavně tedy s problémy ohledně holek. O Hailey samozřejmě už ví a řekla mi na to, že to mám nechat být. Čas vše ukáže a já jí věřím.

"Dobře, děkuju. Tak ahoj," rozloučil jsem se s ní a dál pracoval na Macbooku. Vyřizoval jsem všechny nabídky ohledně focení a tak.

Jedna mě opravdu zaujala. Bylo to focení spodního prádla na příští rok, ale pro pár, takže bych si musel sehnat partnerku na focení. Jenže se moc nechci před foťákem lísat k neznámým holkám, takže jsem ji nechal být a četl si další nabídky, když v tom někdo zazvonil.

Povzdechl jsem si a šel otevřít. Na mé překvapení to byl Patrick. Byl jsem překvapený, protože jsem na něj úplně zapomněl.

"Čau chlape," dali jsme si náš pozdrav a já ho pustil dovnitř.

"Dnes u sebe nemáš Sam?" zeptal se, když si vyzouval boty.

"Ne, přijede až příští víkend," řekl jsem a šel do kuchyně. Patrick mě následoval.

"Tak jak bylo s tou černouškou.. Justine?" nebyl jsem si jistý jejím jménem, proto jsem zkřivil obočí a čekal, jestli mě opraví nebo ne.

"Skvěle. Je vážně divoká," uchechtl se a rozvalil se na mé sedačce. Jako doma.

Pokroutil jsem nad ním hlavou a nalil nám whiskey, které jsme si dobu vychutnávali.

"Mi teď tak došlo, že ta moje divoška má stejné jméno jako ty. Akorát v ženském provedení," zasmál se Patrick při třetí skleničce whiskey. Nojo, Justin a Justine.

"Alespoň si to už budu pamatovat," zasmál jsem se a napil se.

"Dneska jsem se potkal s tou Hailey.. Prej si včera nedorazil. Čekala na tebe," zamračil jsem se.

"Cože?" nechápal jsem.

"No, jak říkám. Vypadala docela zklesle. Asi ji to mrzelo,"

"To si děláš prdel. Tak já tam přijdu a bruneta za barem mi řekne, že Hailey už odešla o půl třetí za nějakým Gilbertem, aby si nezávazně zašukala," skleničku jsem držel křečovitě a vyklopil do sebe celý její obsah.

"Gilbert, no do prdele. Co je to za jméno," začal se smát z plna hrdla přes celý můj obývák. Jeho smích byl strašně nakažlivý, takže jsem se musel začít smát taky.

Smáli jsme se tu jak dva blázni strašnou dobu jen pitomému jménu. Na řeč o Hailey pak už ani nedošlo.

Druhý den

Ráno jsem se probudil v něčím objetí. Přitulil jsem se k té osobě ještě více, jelikož se mi zdál pěkný sen o Hailey a tak jsem si i myslel, že je to ona.

Po chvíli jsem však zjistil, že to je můj nejlepší kamarád. Ihned jsem se od něj odtáhl a posadil se. To jsem ale dělat neměl, protože se mi zatočila hlava. Taky mě bolela jak střep. Včera jsme to museli dost přehnat.