Jsem stvůra? II

Kapitola 2

Kyo

Nepříjemné světlo ozářilo mou tvář, nespokojeně zavrčím a přetočím se na bok ke zdroji tepla a natisknu se. Dneska jsem spal u Shiona, jelikož jsem byl líný dojít domů. Uslyším pouze pobavený smích a následně ucítím ruku ve svých vlasech, jak mě hladí. ,,Někdy si říkám, jestli já nemám náhodou dvě kočky místo jedné" slyším jeho pobavený hlas. 

Odfrknu si a rozlepím svá očka. ,,Shione" zavrčím. Ihned se ale na mé tváři zjeví úsměv, když dostanu lehký polibek na rty. ,,Myslíš, že si to tímhle vyžehlíš?" Zeptám se tentokrát já pobaveně a následně ho políbím na tvář. Kira, má nejvěrnější přítelkyně si k nám vyskočila na postel a začala mňoukat. Povzdychl jsem si ,,Kiro, lásko mého života, ano, už vstávám má drahá, copak to dnes bude k obědu? Máme na výběr lososa, granule, či mléko a nebo si ulovíte něco sama." Musel jsem se zasmát, jak si odfrkla a začala netrpělivě chodit na peřině. 

,,Já bych si lásko dal vajíčka se slaninou" uslyším opět jeho nádherný hlas. ,,Copak jsem sluha?" Podívám se opět na něho a zašklebím se. ,,Momentálně ano, možná bych měl začít na Kiru žárlit, když je ona více rozmazlená od tebe jak já" zasmál se. Protočím očima a s úsměvem se vydám do kuchyně. V kuchyni u lednice seděla netrpělivě Nelly a na gauči ležela Mai. Musel jsem se pousmát, Kira, opět, jako kdyby jí to tu vše patřilo si nakráčela přímo před Nelly a prskla na ní. Ta jen naklonila hlavu na stranu a začala vrtět ocasem. 

Musel jsem se uculit. Protáhl jsem se a otevřel stěží lednici, jelikož se Nelly odmítala pohnout. Vytáhl jsem již naporcovaného lososa a vytáhl konzervu pro psy. Zavřel jsem lednici a začal chystat velkolepou snídani pro všechny obyvatele. Až na rodiče Shiona. Ti jak se nepletu byli opět pryč.  Můj pohled se zasekl na zjizveném zápěstím, polkl jsem, zjevily se mi vzpomínky na to, jak jsem byl zahnán do uličky.

 Jak se mi smáli, jak mi říkali, že mám vypadat jako stvůra. Ucítil jsem teplé ruce na bocích, lekl jsem se a prudce se otočil s konzervou v ruce. ,,Ale no tak, princezno, opravdu mě chceš konzervou přetáhnout po hlavě? Co jsem ti udělal?" Slyšel jsem jeho pobavený hlas. ,,Víš jak jsem se lekl!?" Vyjekl jsem a chytil se za srdce. ,,Ale no tak, dupal jsem, copak jsi mě neslyšel?" Jeho jemný hlas mě uklidňoval, zvedl svou ruku a začal mě hladit po tváři. 

Spokojeně jsem zavřel oči a pousmál se, jak já ho miluju, co bych bez něho dělal. ,,A kde je tedy má snídaně?" Prudce jsem otevřel oči a plácl ho do hrudi. ,,Shione, ty někdy dokážeš zkazit pěknou chvilku" zamumlám a po chvilce se usměju, nedokážu se na něho zlobit. Stoupnu si na špičky a lehce se natáhnu pro polibek, jakmile jsem už cítil jeho dech na rtech, Kira zamňoukala netrpělivostí. ,,Ano madam, už se to nese" zamumlám zlostně, jelikož jsem se sladkého polibku nedočkal. 

Položím tedy před ní lososa a Nelly s Maiou dostaly konzervu a pár granulí. Spokojené mlaskání se ozvalo kuchyní a já je s láskou sledoval, miluju je, jsou to jako mé děti. Otočím se na Shiona, který se usmíval taky, jakmile si všiml, že se na něho dívám, otevřel pusu, aby mi něco řekl.

Já jsem ho ale přerušil ,,ano, vím co máš na svém velikém srdci, teď jsi na řadě ty, copak si má princezna dá?" Popichoval jsem ho lehce, on se jen usmál a přišel ke mně. ,,Dal bych si jedno blonďaté zvířátko s těma nejkrásnějšíma očima" řekl to tak zasněně,  až jsem se musel zamilovaně usmát. Opět mě pohladil po tváři a daroval mi jeden z těch drobnějších polibků. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a začal mu střídavě dávat polibky. 

,,To" polibek ,,ale" polibek ,,není" polibek ,,v nabídce" polibek. Shion nespokojeně zamručel a svýma zvědavýma rukama zaplul pod mé triko. Cítil jsem jeho ruce na svým břichu, zadrhl se mi dech a lehce se odtáhl. Viděl jsem v jeho očích lehké zklamání, které ale nahradil drobný úsměv. Tohle bylo snad poprvé, co jsem si nebyl jistý, zda to nebyl jen falešný úsměv.

,,T-takže chceš teda vajíčka?" Zeptal jsem se trochu zmateně. ,,Už nemám hlad, nemusíš se dřít." Pousmál se a pohladil mě po vlasech. ,,Copak by jsi dneska rád dělal?" Zeptal se mě se zájmem, musel jsem se zamyslet ,,vzal bych asi holky na procházku do lesa, ne?" Spíše se zeptám, než to řeknu, on jen na náznak souhlasu přikývne. 

,,Mě napadlo, že by jsme mohli zavolat tvým rodičům a vzít si tvého bratra třeba taky na tu procházku, hm?" Pousmál se. Já si ale založil ruce na hrudi a zvedl jedno obočí. ,,To jste mi ale ani jeden neřekl, že jste se až tak skamarádili." Pousměju se, nezlobím se, jsem naopak rád, že si oba dva natolik rozumí, že chtějí trávit čas spolu. 

,,Můžeme vyrazit rovnou teď, ne?" Shion byl od pohledu nedočkavý. ,,Shione, prosím tebe, je ještě devět, můj bratr spí do oběda, budeš muset počkat zlato" zasměju se a sednu si na gauč. ,,Když já jsem netrpělivý!" Nahodil rozmazleného dítěte hlas. ,,Já si chci hrát!" Zakřičel a rozeběhl se proti mně. ¨

Musel jsem vykulit oči a rychle vyběhnout z gauče, jinak by mě umačkal. ,,Zlato neutíkej, nemáš šanci, stejně tě chytnu." Slyšel jsem za sebou jeho hluboký hlas, který donutil štěkat Nelly. Ovšem jsem se nechtěl vzdát tak hladce, i když jsem věděl, že opravdu nemám šanci.

Vyběhl jsem schody nahoru, chtěl otevřít dveře, ale to už mě dvě silné paže držely ve vzduchu ,, mám tě!" Jeho radostný křik se ozval domem a já protočil pobaveně očima. ,,Kde mám svou výherní cenu?" Zeptá se a pustí mě na zem. Podívám se na něho nechápajícím pohledem. 

,,Tvá výherní cena stojí před tebou a je dotčená, že si o ní nemyslíš, že není ta cena. Jsem velmi uražen pane Shione Hiyama." Založil jsem si ruce na hrudi a ušklíbl se. Nikdy jsem nepoužil celé jeho jméno, taky on byl zmatený, nevěděl co si o tom má myslet. 

,,Ale lásko, to bylo na poškádlení" zamumlám a obejmu ho, jeho svaly se uvolnily a jeho zrychlený dech z běhu se uklidnil. ,,Někdy si říkám Kyo, jestli ty náhodou nejsi z nebe" slyším jeho spokojený hlas, malinko se odtáhnu a nechápavě se mu zahledím do očí.

,,Proč bych měl být?" Zeptám se zmateně. ,,Protože něco tak sladkého, roztomilého a hodného nemůže být z téhle planety." S tímto proslovem si mě přitáhl zpět a opět políbil.

Dobrý den!

Určitě jste si díky tomuto dílu všimli, že stále žiju, ale že jsem jen líná osoba.

Snad se dílek líbil, budu ráda za jakýkoliv ohlas, děkuji! <3

Vaše Annie