Jsem stvůra? II

Kapitola 3

Shion

,,No tak Kyo, dělej, už se nemůžu dočkat!" Křičel jsem netrpělivě na svého přítele, který se oblékal do zimního oblečení. ,,Ale prosím tebe, počkej aspoň pět minut," mrzutě mlaskl. ,, Ale to jsi říkal před deseti minuty a nic se nezměnilo." Řeknu dotčeně a opřu se o pant od dveří. Slyšel jsem tichý povzdech. ,,Tak zatím si vezmi ty vodítka, ať tak neprudíš." Řekl dotčeně, až se ve mě srdce hnulo. 

Nechtěl jsem na něho být hnusný, či protivný, jen jsem se prostě těšil. Těšil jsem se na to, jak budu Kya držet za ruku, pak si hrát na babu s jeho bratrem, házet míčky holkám. Musel jsem si povzdechnout, opravdu jsem idiot. Odrazil jsem se jemně od pantu a zezadu svůj poklad objal. ,,Ale no tak lásko, já to tak nemyslel, odpusť." Šeptal jsem mu do těch jemných vlásků.

Kyo se přikrčil a po chvilce otočil svou hlavu na stranu, aby mě mohl dobře vidět. ,,Však já se nezlobím, ale vypadá to, že se těšíš snad jen na mého malého brášku." Zasmál se, což pro mě bylo velice dobré znamení, že se na mě nezlobí.

,,Ale no tak, koťátko, víš, že mé srdce patří pouze tobě, že?" Položil jsem mu řečnickou otázku a políbil ho na temeno. ,,Furt jsi ale nevzal ty vodítka, takže to mám brát, že se budeme válet na gauči a zavoláme mamce, že se to ruší?" Provokativně se na mě usmál.

Na to jsem mu úšklebek oplatil a on jen zmateně přikrčil svoje obočí. Naklonil jsem se a lehce mu skousl ouško. Z jeho úst ale vyšel jemný sten a já se zarazil, díval jsem se mu přímo do očí. ,,Kyo, ta tvá nevinnost mě jednou zabije, zašeptal jsem a dlaní mu natočil tvář více na mě.

Sklonil jsem se a jemně se dotkl jeho jemně růžových rtíků. Kyo se na mě musel otočit celý, protože ho nejspíše bolelo za krkem. Za chvilku jsem cítil jeho drobné ručky kolem mého krku. Musel jsem se do polibku usmát. Takhle dlouho jsem nebyl šťastný. Je pro mě vším. 

Neodolal jsem a svou dlaň jemně položil na jeho nádherný zadek. On se odtáhl a ušklíbl se na mě. ,,Myslím, že už je mamka netrpělivá a čeká nás, jelikož jde se svým mužem na rande, tak co kdybychom tohle vynechali a šli konečně vyzvednout mého bratra, hm?" Sladce se na mě usmál a jemně se ode mě odtáhl.

Zůstal jsem stát, jako přibitý. ,,No tak, Kyo, ty mě chceš opravdu zabít, copak mě chceš takhle trápit?" Zeptal jsem se a posmutněl jsem. On se na mě opět sladce usmál, pohladil mě po tváři a vyšel ven. ,,Jo a nezapomeň ty vodítka!" Křikl na mě, než zavřel dveře.

Umučeně jsem si povzdechl a vzal ty vodítka. ,,Hajzlíku malý." Řekl jsem si pro sebe a zavolal na holky. Otevřel jsem dveře a nechal je vyběhnout ven. Maia se ale zarazila a pohlédla na mě. ,,Neboj se Maio, jsem šťastný." Ona si mě nedůvěřivě změřila pohledem a po té, když si asi usmyslela, že je opravdu vše v pořádku odešla za Nelly.

Kyo již netrpělivě čekal před brankou a díval se do mobilu. Došel jsem tedy k němu a zvědavě se na něho podíval. ,,Proč mi píšeš?" Zeptám se s úsměvem, on na mě zvedl ty jeho nádherné oči. ,,Píšu mamce, že ti to trvá, tak že přijdeme později." Opět se usmál. ,,Oba víme, že ti to nebude věřit, takže smůla." Vypláznu na něho jazyk a připnu na vodítka holky.

Kyo nafoukl své tváře a založil si ruce na hrudi ,,Ale jistě" zasmál se a chytil mou ruku tou svou,  jemně studenou. Vydali jsme se na cestu. ,,Takže půjdeme do lesa, žádný park a žádná zmrzlina?" Zasměji se, když se Kyo zastavil a koukal na mě, jako na idiota. ,,Jsi blázen? Však je mínus pět a ty chceš na zmrzlinu?" Nevěřícně zakýval hlavou a vydal se Dále po cestě, která by nás měla dovést k němu do domu. 

Cestou, jsme ale potkávali lidi, kteří se na Kya opět dívali s opovržením. Kyo ty pohledy cítil a určitě to pro něho nebylo příjemné, proto  mě chytil pevněji za ruku a více se na mě natiskl. Začal jsem se na kolemjdoucí mračit. Některým ten pohled pomohl a již se na mé malé zlatíčko nedívali, ale někteří mi ten pohled opětovali. 

Držel jsem se na uzdě, šeptal jsem Kyovi, že je vše v pořádku, že jsem s ním a že ho ochráním, ale Kyo, jako by přestal vnímat, když se před námi z uličky vynořili tři kluci. Zvedl jsem obočí a chtěl jít dále, ale Kyo se zastavil a vystrašeně se na ně díval. Nemohl jsem si nevšimnout, že se mi oči plní slzami. 

Nelly začala vrčet a naježila svou lesklou srst, zmateně jsem se na ní podíval, ti lidi musí být zkažení do morku kostí, když na ně vrčí babička, jako je Nelly. Maia se jen dívala a asi zhodnocovala situaci, jelikož není ten typ, který by štěkal na vše. ,,Kdo jste?" Zeptal jsem se jich, ale oni mě ignorovali.

Ochranářsky jsem si tedy stoupl před něho, a partu před sebou zabil pohledem. ,,Oh, tak malé štěně si sebou vzalo ochranáře, copak se nás bojíš?" Nejmohutnější z nic se  usmál a ostatní se zasmáli. ,,My ti nechceme ublížit, jen nám dej peníze a necháme tě a toho tvého pána také." Jako kdyby si těch psů ani nevšiml. Nepochopil jsem to, proč proboha chtějí po někom peníze, když má u sebe psa, ba ne více. 

Tento důvod se vyřešil v tu chvíli, když vytáhli zbraně. Ten jejich velitel mířili na Kya, tedy na mě, jelikož jsem před ním. Ti dva zbylí mířili na Nelly s Maiou. Zarazil jsme se. Slyšel jsem vzlyky, které vycházely z hrdla Kya. ,,Vše bude v pořádku, ano?" Uklidňoval jsem jeho, ale i sebe, jelikož jsem se začal bát. Ne o sebe, ale o životy, které byly kolem mě. 

,,Ty prachy Kyo nebo je zabijeme!" Začal na něho křičet ten muž. ,,D-dobře, tak ale dejte ty zbraně pryč, ano?" Začal se více třást, podíval jsem se na něho zmateně, v hlavě jsem měl tolik otázek. ,,Kyo?" ,,Teď ne, Shione." Zašeptal a tím mi tak naznačil, ať se neptám. ,,Nemám je, ale dám vám je za týden, slibuji!" Chtělo se mu zase plakat.

,,Tak to tedy ne chlapečku, zapomeň na to, je konec, podepsal sis nejen sobě ortel smrti, ale i jim všem. Nero, zabij toho většího psa." Řekl bez citu, okamžitě jsem pustil vodítka a s křikem se rozeběhl k Nelly. 

Ozvala se rána...

Děkuju za přečtení a přeji pěkný zbytek neděle!

Chci všem poděkovat za trpělivost, kterou mají.