EVIL

22. kapitola

'Mám pro tebe překvápko. Přijeď ke skladišti za městem, je to číslo 544.' Zprávy od Adama týkající se naší dohody mě vždy potěší. Nezdržovala jsem se odepisováním a radši běžela k autu. Nastartovala jsem moje, dříve Johnovo camaro a vyjela na silnici. Jako vždy, ani dnešek nebyl výjimkou, jsem porušila snad všechny dopravní předpisy, začínající rychlou jízdou. 

Sklad jsem znala jako své boty, jelikož jsem v tom největším měla dříve svá auta. Věděla jsem přesně, kde je sklad 544 a taky, že je jedna z mála prázdný. 

Otevřela jsem dveře, které jistě zažily i lepší časy a pohled se mi naskytl na zmláceného Johna, jenž seděl přivázaný na židli. V tomhle stavu by nebyl schopen ublížit ani mouše, ale jistota je jistota.

"Tohle jsi celou dobu chtěla?" Řekl a všude kolem sebe prskal krev. Když ho nezabiji já, stejně umře na vykrvácení. 

"Chci svůj život zpátky! Zničil jsi mě, mrtví co jsem zabila mě straší ve snech! Mia se bojí o děti, když jsi ji málem zabil." Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala.

"Myslím, že ještě jednu mrtvolu moje svědomí snese." Nenávistně jsem se ušklíbla a natáhla se po zbrani, kterou mi Adam zastrčil pod bundu. 

Nemířila jsem dlouho, ale za to přesně zasáhla cíl. Srdce.

***************************

Stála jsem tam a pozorovala mrtvolu, ležící přede mnou. Z obličeje se mu vytrácela barva a pod ním se tvořila kaluž rudé krve, jenž barvila podlahu.

"Tohle jsem celou dobu chtěla. Vidět tě na dně a smrt byla pro tebe pouze vysvobození. Zasloužil by sis žít, abys mohl trpět, ale nejsem trpělivá a všechno chci hned. Jednou se shledáme v pekle, všichni."

~END~

Poslední kapitola a konec příběhu. Mohlo to být lepší, přiznávám, ale dala jsem do toho zase kousek sebe a věnovala jsem tomu svůj čas. 

Doufám, že jste aspoň trochu spokojeni ♥

Klidně piště jaké příběhy byste chtěli, protože teď budu mít hodně volného času na psaní ♥ To znamená, že vám konečně napíšu pokračování k příběhu 'Nobody' :)