17. kapitola

1.8K 88 0
                                    

Po probuzení a přečtení výhružných zpráv od Johna Morrise, jsem jela do práce. Ve zprávách bylo všechno možné, ale všechny ukazovaly na jednu věc. Chce mě zabít. No, není to žádná novinka, ale není to příjemné. 

Courala jsem se po parkovišti, abych do práce přišla co nejdéle. Už jsem zažala přemýšlet, že šéfovi napíšu, že nepřijdu, jenže to by nesměl otevřít okno ve své kanceláři. Takže měl na mě dokonalý výhled. Navíc mě nejde přehlídnout. 

Něco na mě volal a máchal kolem sebe rukama, ale když byl v jednom z nejvyšších pater mrakodrapu, který patřil firmě, nemohla jsem ho slyšet. Radši jsem došla ke vstupním dveřím a následně prošla kolem recepce až k výtahu. 

"Jdeš pozdě."

"A co třeba mě příště uvítat stylem 'Rád tě vidím', mimochodem já tebe taky." Falešně jsem se usmála, ale to on na mně nikdy nepozná.

"Opravdu? To jsem ti za těch několik dní, kdy jsi nepřišla do práce chyběl?" Ups. Do práce jsem opravdu už nějaký ten den nepřišla, ale co se dá dělat, když se mi nechtělo.

"Ne, jen už lidem lezu na nervy, tak mě napadlo, že teď budu dělat nervy tobě." Mrkla jsem na něj svými, podle něho přehnaně dlouhými řasami. 

"To jsi nemusela, ale děkuji." Už přešel na ironii a můj styl konverzace. Skvěle.

EVILKde žijí příběhy. Začni objevovat