JEDINÝ POHLED

🌸2🌸

,,Dlouho jsme se neviděli."

Lyra se na něj chvíli dívala jako by vůbec netušila o koho jde.

,,MARKU!!! Vážně si to ty?"

,,Haha už jsem si myslel že si mě nepamatuješ."

,,Je to už dlouho co jsme se naposledy viděli"

,,No vidím že si toho máte hodně co říct...už by jste měli jet než trhy zavřou. A Lyro nezapomeň tam koupit nějaké koření a zeleninu, a nebo víš co dám ti seznam."

..Vážně to je nutné babičko?"

,,Ano ty by si na něco určitě zapomněla. Tady máš a buďte opatrní. Ahoj"

,,Tudy mladá slečno."

,,Vy jste mi ale gantleman...Máš pěkný auto"

,,Jo to je moje chlouba, sám jsem ho sestavil dohromady"

,,Vážně? Paní si vážně dobrej."

,,Tak pojď."

,,Jak daleko je to do města?"

,,Tak hodina cesty"

Dalších asi 15 minut Lyra pozoroval okoli z okna v autě. Byla nadšená, bylo to už dávno co tady bývalá na prázdninách. Je to úplně stejné jak si to pamatovala.

,,Není ti horko?"

,,Co? Nene to je dobrý."

,,A tak povídej jak ses celou tu dobu měla."

,,No byli chvíle kdy mi bylo hodně smutno. A chtěla se vrátit sem. A vidíš jsem tady."

,,Už se těšíš do nové školy?"

,,Jak to víš?...Babička ti to řekla že ano?"

,,Jo už alespoň měsíc vím že se budeš sem stěhovat."

,,Aha takže to nebyla náhoda, že ses jen tak objevil u našich dveří a jakou čirou náhodou též míříš do města?"

Marek se začal smát tak nahlas, že si Lyr cukali koutky, ale snažila se být vážná.

,,Ne, chtěl jsem tě vidět a ukázat ti město"

,,Ty si mi ale kvítko.."

Lyr se urazila a otočila se zpět k oknu.

,,Ale notak..
pamatuješ jak jsem ti říkal? Lyrinka květinka..."

Ani se neobtěžovala odpovědět či se na něj podívat. Ale moc dobře si pamatovala jak ji říkal. Přeci jen byl její první láska.

,,Fajn tak buď uražená vždyť já si to zasloužim jsem přece jen ten kamarád z dětství kterého neviděl víc jak 13 let."

Lyr se snad v mžiku otočila čelem k němu.

,,To přece není pravda!!"

Marek se zase začal smát a Lyr pochopila že si z ní zase jen utahuje..

,,Haha moc vtipný pobavil ses?"

,,Promiň, ale když ty seš vůbec nezměnila. Si stejná jako dřív. To jsem rád. Lyr jsem opravdu šťastný že ses vrátil zpět."

Lyr zčervenala a radši se otočila zase k oknu. Ale po chvíli se zase otočila k němu a začala si s ním povídat. Povídali si hodně a o všem. Byli jako nerozlučná dvojka už od dětství.

,,A pamatuješ si jak jsme si řekli, že si postavíme domek na stromě a ta větev se pod náma zlomila"

,,Neboj Marku na to nejde zapomenout jediné štěstí že pod náma byl potok"

,,No nejhorší asi bylo když jsme vysvětlovali proč jsme durch mokří"

,,To máš pravdu"

Lyr se už takhle dlouho nepobavila. V jeho přítomnosti zapomněla na všechno co jí v životě potkalo. Byla šťastná a chtěla aby to takhle bylo navždy.

,,Tak jsme tady Lyr"

Lyra se začala hned rozhlížet po okolí. Byl to opravdu krásný pohled...tolik barev a vůní. Nevěděla kam se dřív podívat nebo co ochutnat...Za celý den prošli celý trh a ke konci ji Marek vzal na tajné místo o kterém věděl jen on.

,,Marku už můžu otevřít oči?"

,,Ještě chviličku!...... Dobře otevři."

Když Lyra otevřela oči, hned ji začali stékat kapky slz po tváři. Takhle krásné místo nikdy neviděla... Byl to vskutku krásný výhled.

,,Chodíš sem často?"

,,Tohle místo mi ukázal otec a od té doby co umřel jsem chodím furt."

,,Je to opravdu krásné místo!"

,,Jo to je, tady vždy na chvilku zapomenu na to jak moc mi chybí. Lyro nejsi v tom sama!!"

Lyra vstala a šla si sednout ke stromu který stál sám na okraji, čelem k západu slunce....Marek si k ní přisedl..

,,Víš ne na všechno jde zapomenout. Věř mi já to zkoušela, přemýšlím jestli vůbec chci zapomenout....Moc bych si přála aby všechny starosti a problémy odletěli jako motýly a bolest se rozplynula jako dým."

,,Takhle tě nečeká žádná budoucnost."

,,Jak to myslíš?"

,,Můj otec mi vždycky říkal....Pokud ti život zavře dveře před nosem. Jdi zadními dveřmi."

,,A když žádné nejsou?"

,,Tak tam skoč oknem! Vždy je nějaká cesta. Život ti podkopne nohy nezpočněkrát, ale je jen na tobě jestli vstaneš a půjdeš dál!"

,,Marku?"

,,Copak"

,,Mohla bych tě obejmout?"

Marek silně sevřel Lyru v náručí a v tu chvíli, to už byli vodopády slz....Moc dobře věděl jak se cítila a věděl co je to za bolest. V jeho náručí se cítila tak v bezpečí, zůstala by tak nejraději na furt...

,,Lyro už je pozdě odvezu tě domů. Lyro??..."