JEDINÝ POHLED

💮1💮

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím co bude můj přítel zač. A proč taky na mimozemšťany nevěřím upíři a podobny monstra existují maximálně v horrorových filmech. V dnešní době bych mohla řešit tak možná národnost a náboženství. Ale jak je známo přírodě neporučiš takže stejně neovlivníš do koho se zamiluješ. Škoda....takhle mi to přijde dost nudné kdy si teoreticky nemůžeš najít prince svých snů. Pravda nežijeme v pohádce a nikdo není dokonalý, ale i tak.....

,,Konečná stanice prosím vystupte"
Vystoupila z vlaku a vydala se po polní cestě k lesu kde stál dům do kterého se právě má stěhovat.
Zastavila na kopci a rozhlédla se kolem sebe. ,,Už je to dávno co jsem tady na tohle místě stála"
Nakonec přišla k dřevěným dveřím na které chtěla zaklepat, ale zničeho nic se otevřeli a ona vešla dovnitř.

,,Haha jak v horrorovém filmu...."
Vešla zjevně do předsíně. ,,Halo? Je tady někdo?" Ale nikdo se neozval. Chystala se jít dál když v tom.....

,,Lyr? si to ty?"
Když vyšla ven uviděla straší ženu a rozběhla se za ní.
,, Babičko..."
Objala ji tak pevně až ji málem udusila.
,,Tak pojď srdíčko dovnitř udělám ti čaj a všechno mi řekneš".
Přišli do obývacího pokoje, kde si sedla a rozhlížela se, když v tom uviděla staré piano na kterém když byla malá s babičkou hrála. Snad okamžitě si vzpomněla a když si k němu sedla ruce jako by ji vůbec neposlouchali. Piano se rozeznělo a melodií kterou vydávalo moc dobře znala.

,,Pamatuješ si co?"
,,Na tuhle melodií nejde zapomenout vždy mě zahřeje u srdce."
,,Tak pojď než ti vystydne čaj. Už je to 14 let co si tu byla naposledy a 9 let co jsem tě viděla naposledy."
Lyra položila šálek čaje.
"Jedna věc by mě zajímala, proč ses rozhodla až teď, že bys bydlela tady u mě."
,,K tomu bylo víc důvodu. Hlavní byl asi ten že teta Marta se ke mě chovala jako k cizí i po tolikati letech....Ale jestli ti to vadí."
,,Ne vůbec jsem ráda že jsi tady semnou. No teď by ses měla jít zabydlet."

,,Jo máš pravdu" Když šla po schodech nahoru z okna viděla rozkvetlou zahradu plnou vzpominek.
,,Můj pokoj vypadá úplně stejně jak si ho pamatuju."
Když měla vybaleno jedna věc ji zůstala v ruce, ale moc dobře věděla kam ji dát, na noční stolek kde na ni pořádně uvidí.

,,Lyro! Večeře"
,,Už jdu"
U večeře bylo ticho jako by u stolu seděla jen Lyra.
,,Tady máš"
postavila před ní talíř s polévkou
,,Tuhle měla tvoje maminka nejradši"
,,Jo to měla, mívali jsme ji každou středu"
,,Lyro já...."
,,To je dobrý už je to dávno a navíc za to ani nemůžeš. Život jde dál a já taky"....
,,Lyro předemnou to nemusíš skrývat moc dobře víš..."
,,Babi.....nezačínej prosim. Ah už jsem plná půjdu si lehnout"
,,Lyro vždyť si nic nesnědla....Lyro!!"

Zabouchla dveře a posadila se do otevřeného okna. I když nechtěla slzy ji stekali po tváři jako vodopády. Nemohla zapomenout, prostě to nešlo. Všichni ji vždycky říkali že život jde dál a proto se nesmí vracet zpět. Ale bolest kterou citila tak na tu nejde jen tak zapomenout...

,,Které jste.....nechci tady být sama..........Pomozte mi"
,,Ale květinko neplakej."
,,Kde jste já vás nevidím...bojím se. Nechci být sama..(pláč)".
,,Ale vždyť ty nejsi sama nikdy si nebyla. Nezáleží na tom kde jsme. Vždycky budeme stebou!!"
,,Ne nechoď pryč.......Ahhhhhhhhhh" 

Lyra vyskočila z postele...
,,Jen sen byl to jen sen nic víc....Au moje hlava....kolik je hodin?"
Šahla po telefonu...Bylo ještě brzy sluneční paprsky pronikaly do pokoje zahaleného ve tmě.
,,Lyro snídaně..."
Lyra pootevřela jedno oko, ale za chvíli zase usnula, její spanek však přerušil hlučný budík....Lyra se posadila na kraj postele a protáhla se. Rovnou namířila do koupelny.

Když včera přijela měla vlasy spletené do dvou copu. Při rozpuštění se její dlouhé vlasy zvlnily. A na místo rovných vlasů měla krásné prstýnky tmavě hnědých vlasů. Umyla si obličej a vyčistila zuby.
,,Poslední den prázdnin Hmm" Když vylezla z koupelny stoupla si před skříň a zamýšlela se....

,, Babičko. "
,,Lyro to je dost že jdeš snídaně je už dávno na stole"
,,Um jo promiň..Dneska bych si chtěla zajet do města. Chtěla bych si koupit něco na sebe.."
,,Výborně. Stejně jsem chtěla jet do města. Tak pojedeš s ním ty a koupíš něco k jídlu, já zatím budu pracovat na zahradě.."
,, Počkej cože? Jak s ním??" 
,,Ahoj Lyr dlouho jsme se neviděli.."
Lyra se otočila a nevěřila vlastním očím......