BRIANA It's my Home! My live

7 kapitola ,,Goodbye with a happy life"

Má matka se mě co nejdříve snažila dostat pryč, od pohledů zvědavých členů smečky. A kupodivu nás domů následovala i Luna Ramona. Doma jsme si sedli do sedačky v obýváku. Po celou cestu jsme všichni mlčeli a ani teď tomu nebylo jinak.

Babička si sedla naproti nám. Na klíně držela Thomase a Bee, a domlouvala jim aby nás nevyrušovali. Já jsem seděla mezi Lunou a svou mámou.

,,Bree..."začala tiše a laskavě Luna ,,Rozumíš tomu co se dnes stalo?"

Jemně jsem přikývla.

,,Přišla si pro tebe tvá spřízněná duše" řekla mamka 

,,A to znamená...že budeš muset....opustit naši smečku" dodala opatrně Luna.

S ohromením jsem vrhla pohled na matku. Tvářila se smutně a bezmocně.

,,Jakto?" skoro jsem vykřikla.

,,Copak ses na přednášce neučila že vlčice následují své vlky? A ne naopak?" ptala se Luna.

,,Podle postavení" namítla jsem.

,,Je to Alfa, Bree" řekla Luna.

,,Ale já...já...já jsem teoreticky ještě dítě. Chodím do školy a..." vyjela jsem hystericky a do očí se mi drali slzy.

Máma vzala mou tvář do dlaní a pevně se mi zadívala do očí: ,,Briano...."

,,Podle zákona, musí zůstat s naší smečkou dokud nebudu plnoletá" trvala jsem si na svém.

,,Brianko" povzdechla si máma ,,Je to Alfa. Jeho smečka je moc daleko a potřebuje ho."

,,Víš, pro Alfu je velmi riskantní opouštět svou smečku pokud ještě nemá Lunu. Riskuje tak, že za dobu jeho nepřítomnosti jeho smečku někdo napadne, a nebo že dojde ke vzpouře. Proto se Alfové většinou nevydávají hledat své Luny osobně. Posílají pro ně svoje posle."  řekla Luna.

,,Ale..." vůbec jsem na to nemohla nic říct.

,,On jako Alfa, nemůže svou smečku nechat dlouho opuštěnou. Nebude se tu chtít moc dlouho zdržovat" řekla mamka ,,Nejspíš bude chtít vyrazit už dnes večer"

,,Ale...tak ať odejde....A já až budu dospělá za ním dojedu" navrhla jsem.

,,Ale ne" usmála se smutně mamka ,,Tak jednoduché to není. Nedokázal by bez tebe odejít, ale i kdyby....Ty bys to po týdnu vzdala taky. Když jsi totiž odloučená od své spřízněné duše, působí ti to obrovskou bolest. Nejen psychickou ale i fyzickou."

,,Ty mě chceš poslat pryč!" vyjekla jsem na mamku, a po tvářích se mi začali kutálet obrovské slzy.

,,Nechci!" vykřikla máma ,,Věř mi Bree, kdybych mohla něco udělat, udělala bych to. Ale nemám na vybranou!"

,,Máš na vybranou!" křičela jsem ,,Jsi přece moje matka!"

,,Bree, zkus se podívat i na budoucnost jaká tě s ním čeká. On je Alfa a s ním budeš Luna. Budeš uctívána a opečovávaná. Tady by tvoje pozice byla nanejvýš, Strážce vlčat" řekla máma

,,Ale alespoň bych byla doma!"

,,Bree, přece jsi musela vědět že k tomu jednou dojde"

,,Jenomže to jsem si myslela že mi bude víc než čtrnáct!"

,,Bree, poslouchej mě" řekla máma už klidně a pevně si mě k sobě přitiskla ,,Poslouchej mě. Když se budeme hádat, jenom to zhoršíme. Jsi moje dcera a já bych raději zemřela, než abych tě viděla trpět. A věř mi Bree, že kdyby jsi tu zůstala tak bys trpěla. On je tvá spřízněná duše...a šťastná budeš jedině s ním. Rozumíš? Nechci se tě zbavit. Jen chci abys byla šťastná"

Už jsem nic neříkala. Jen jsem lapala po dechu abych zabránila vzlykům. Když mě pak mamka po chvilce pustila, otočila se ke mě zase Luna. Dvěma prsty mi zvedla bradu a druhou rukou mi něžně setřela slzy: ,,Zvedni hlavu princezno, padá ti koruna" řekla mi. 

S překvapením jsem otevřela pusu. Naše Luna znala tuhle větu. Tu jsme vídávali na facebooku.

,,Bude z tebe překrásná Luna. A neboj se. Naši smečku sice opouštíš, ale rodinu ne. O nás nepříjdeš. Můžeš se vrátit kdy jen budeš chtít, ano?" pokračovala Luna.

Mírně jsem přikývla.

,,I já ti dám radu moje milá" ozvala se babička ,,Neboj se vládnout svojí nové smečce. Ale nezapomínej na to odkud, a z jakého postavení pocházíš. A už vůbec se neboj přijmout svou novou rodinu. Jen pokud se ty, a on nebudete bát přijmout lásku, budete šťastní"

Zamyslela jsem se a pak jsem přikývla. 

                          Thomas a Bee