Mladá dívka...téměř ještě vlče, žije se svojí smečkou v hlubokém lese. Dodržuje pravidla a učí se všem dovednostem jakým by měla umět jako vlk. Je šťastná a nejraději by na svém životě nic neměnila....
Jenomže osud ji ač v mladém věku připravil mnoh...
Muži byli vysocí. Nepřeháněla bych kdybych řekla že měřili dokonce o dost víc než dva metry. Čtyři měli dlouhé hnědé vlasy, ale ten největší co šel uprostřed je měl černé. Byli svalnatí a prostě oděni v kůžích zvířat. Všechno naznačovalo tomu, že měli od lidské civilizace daleko dál než my nebo jiní vlci jaké jsem kdy viděla, nebo o jakých jsem kdy slyšela. Ale tohle domnění mě teď příliš nezajímalo, protože od chvíle co jsem ucítila jejich pach, se mi rychle rozpohybovalo srdce. Tak moc, až to bolelo. Tím pádem se mi i zrychlil dech. Vyplázla jsem jazyk, aby se mi dýchalo lépe ale nepomáhalo to. Tohle ale nebylo ještě nic proti tomu když jsem je poprvé spatřila. Nebo spíš když jsem poprvé spatřila toho jednoho.
Po celém těle se mi rozlilo takové teplo...Ne! Horko! Takové horko až mě to pálilo. Bolela mě pusa a krk, jako bych zadržovala vzlyky a celou mou myslí prostupovalo štěstí. Obrovský nával štěstí, tak jak snad ještě nikdy v životě. Ale i zápal strachu, když jsem si uvědomila co to štěstí způsobilo. Ze všech sil jsem se snažila aby na mě nikdo nic nepoznal.
Očividně mi to ale moc nešlo, protože mi Jasep věnoval tázavý a starostlivý pohled. Když jsem se ale rozhlédla po ostatních, uklidnilo mě že byli všichni zabraní do našich nezvaných hostů, než aby se starali o mě.
Náš Alfa se vydal vstříc naproti těm mužům a spolu se svou Lunou se též proměnili do lidské podoby. Když to udělali, mnoho členů smečky je následovalo, ale Beta a Omegy zůstávali v obrané pozici.
,,Zdravím vás smečko Sun Paw! I tebe Alfo Rufusi a Luno Ramono" Řekl ten prostřední nejvyšší hlubokým hlasem a mírně se poklonil. Tímto gestem však ukazoval pouhou zdvořilost, nikoliv podřízenost.
,,Mrzí nás že jsme vstoupili na vaše území neohlášeně, ačkoliv přicházíme v míru" pokračoval muž a jak mluvil, já měla pocit že se mi podlomí kolena.
,,Pokud skutečně přicházíte v míru, bude vám tato troufalost odpuštěna. Zdravíme vás Velcí Vlci ze Severu" pozdravil je náš Alfa a také se jim zdvořile poklonil.
,,Však povězte nám, co vás sem přivádí?" zeptala se naše Luna.
Muž se mírně usmál a řekl: ,,Hledám svoji Spřízněnou duši. Je z vaší smečky"
Spousta vlků ze smečky zalapala po dechu. Kdo ví jestli hrůzou nebo údivem. Všimla jsem si že se má matka nejdříve starostlivě zadívala na Bee, a potom na mě. Ale posléze při pohledu který na mě hodila, mi bylo jasné že jí to došlo. Mírně zakňučela.
,,Jmenuji se Arron Brian. Jsem Alfou severské smečky Snow Flowers, žijící v daleké zemi zvané Briana." představil se muž a mě se zatajil dech ,,A chci si odtud odvést svou Lunu" Otočil hlavu mým směrem, jako by snad zaslechl bouchání mého srdce. A ačkoliv byl ode mě daleko, zahleděl se mi přímo do očí. A bylo to!
Nemohla jsem si pomoct a s plna svého hrdla jsem zavyla. Veškerá moje sebekontrola a snaha se ukrýt, se zhroutila pod jeho pohledem a já vyla. Vyla jsem se zavřenýma očima, dlouhou píseň a přitom cítila že se mému tělu začíná ulevovat.
,,Podvol se mu....Podvol se mu...Podvol se..." šeptala mi v nitru má vlčice, stejně jako v noci ve snu.
Mé srdce se zase zpomalilo a v krku už mě tak nepálilo. Najednou jsem se cítila líp než normálně, a podvědomě jsem si dolovala pouto k tomuto vlkovi, které ve mě rostlo a rostlo. Jako by moje duše nebyla už jenom moje! A on celou dobu vyl se mnou.
Když jsem dovyla a konečně otevřela oči, zadívala jsem se zase do jeho očí ale tentokrát z blízka. Byl přímo u mě a klečel na jednom koleni abych mu mohla zpříma vidět do očí. Už jsem nebyla ve své vlčí podobě. A uvědomila jsem si že zezadu u mě stáli i rodiče a náš Alfa s Lunou, a že se na mě všichni ze smečky dívali.
Nevěděla jsem co mám dělat ani říct, tak když ke mě vztáhl ruku, polekaně jsem couvla a narazila jsem do svého táty. Když jsem se po něm ohlédla, uvědomila jsem si že pláče. Chtěla jsem se ho zeptat proč, ale ono ode mě odvrátil tvář, abych ho neviděla.
,,Jak se jmenuješ?" zeptala se mě moje spřízněná duše a pozorně si mě prohlížela.
,,No...já..." zakoktala jsem.
,,Jmenuje se Briana, pane Arrone. Je to nejstarší dcera mého lovce a hraničářky. Je ještě velmi mladá, proto vás žádám...než učiníte jakákoliv rozhodnutí, nejdříve si mne vyslechněte....o samotě." pověděl mu Alfa Rufus.
Arron zareagoval velmi rychle. Postavil se a přikývl Rufusovi na souhlas.
,,I já se k vám přidám" ozval se táta a zadíval se na Arrona ,,Jsem její otec"
Muži beze slova odešli. Zmizeli v lese a stejně tak rychle jsme zmizeli i my.
