don't worry i love you too // markhyuck

➊➍

haechan's pov.

Byl další den. Sobota. Den kdy nemusím vstávat ráno do školy ani se hromadnou dopravou potácet přes polovinu města.

Dneska jsem ale ani tak nespal moc dlouho. Ani nevím proč, ale probudil jsem se už někdy kolem půl sedmé. Nejspíš asi kvůli tomu, že mě v hlavě stále trápily myšlenky na to, jak mě Mark políbil. Musel jsem získat odpověď na jednu zásadní otázku. Myslel to doopravdy vážně?

haechanie: ahoj markie, mohli bysme se dneska co nejdřív sejít?
haechanie: nutně s tebou musím mluvit

markie: samozřejmě, sejdeme se dneska asi radši u toho našeho hotelu, protože se tady ještě moc nevyznám
markie: chenle se šel trochu projít po městě, takže aspoň budeme mít klid

haechanie: dobře, čekej mě tam tak za půl hodiny

markie: okok, budu tě čekat

×××

Do půl hodiny jsem se doopravdy stihl dopravit k hotelu, kde byli Mark a Chenle ubytovaní. Mamce jsem doma nechal na papírku vzkaz že jdu ven, takže by protentokrát nemusela tolik vyšilovat.

Mark na mě čekal před vchodovými dveřmi do hotelu. Pro jistotu asi, abychom tam zase na chodbě neudělali takovou scénu jako minule.

"Ahoj Markie." pozdravil jsem ho.

"Ahooj Haechanie! O čem jsi to se mnou chtěl mluvit?" šel rovnou k věci.

"Já..." nevěděl jsem jak začít.
"Pamatuješ na ten včerejšek?" položil jsem řečnickou otázku a Mark jen mírně pokýval hlavou.

"Myslel jsi vážně, že mě máš radši než jen kamaráda?" zeptal jsem se opatrně a s napětím očekával Markovu odpověď. Byl jsem nervózní z toho co mi na to řekne.

"Samozřejmě že myslel Haechanie." řekl Mark s úsměvem.
"Jinak bych ti to neříkal, pabo." zasmál se a jemně mi rukou rozcuchal - už i tak dost rozcuchané- vlasy.

"Vážně..?" zeptal jsem se. "Takže... No... Spolu jako chodíme..?"

"Pokud chceš ty, tak já vůbec nejsem proti." usmál se na mě tím svým roztomilým úsměvem a já se v ten moment co to vyslovil začal cítit naprosto dokonale. Jako bych už nikdy neměl být smutný.

"Samozřejmě že chci!" vykřikl jsem a skočil Markovi kolem krku. Ten mi obmotal ruce kolem ramen a přitiskl mě k sobě.

"Už mě nikdy nesmíš opustit Markie." zašeptal jsem.

"Neopustím, slibuju." odpověděl mi Mark.

***

vím že by to byl hezkej konec ale ještě tam chci dát nějaké další drama takže to ještě nekončí xdd

jinak píšu to když mi není nejlíp takže mě omluvte pokud je to moc bullshit a pokud je tam moc chyb páč jsem si to po sobě nečetla xd

Vaše Kačii :**