don't worry i love you too // markhyuck

➍

"Taky tě mám rád, Haechanie, ale-"

"Ty to nechápeš, hyung!" vykřikl jsem. "Já tě mám rád... no... jinak... víš jak to myslím..." trochu jsem se zakoktal. Až po tom, co jsem to vyslovil, jsem si uvědomil, co jsem to vlastně řekl. Chtěl jsme to vzít zpět, ale bylo pozdě.

Mark se na mě chvilku nechápavě díval.
"Snad nemyslíš-" ani větu nedořekl. Asi mu to přišlo až moc nechutné.

"Bohužel jo." odpověděl jsem. "Miluju tě hyungie." zašeptal jsem. Už se z toho nedalo couvnout.

Mark chvíli jen stal na místě a nevěřícně se na mě díval.

"Co si vlastně zač?!" začal na mě najednou křičet.
"Můj nejlepší kamarád je jakási buzna nebo co?! Si odpornej panebože, nechápu, jak jsem se s takovým nechutným odpadem mohl vůbec bavit!!"

Přestával jsem jeho slova vnímat a začal jsem potichu plakat.

"Vypadni ode mě, už tě nechci vidět!"

×××

Uplynuly dvě hodiny od doby, co jsem od Marka se slzami v očích utekl, ale vodopády slz z mých očí pořád nepřestávaly téct.

Proč jsem mu to vlastně říkal, když jsme si sám nebyl jistý tím, co cítím?

Nejraději bych vrátil čas a vůbec to nevypustil z pusy. Co jsem si myslel? Že mi skočí kolem krku a řekne 'taky tě miluju'? Jak jsem vůbec mohl být tak naivní.

×××

Po několika hodinách jsme se uklidnil a právě včas. Do dveří našeho bytu totiž právě přišla moje máma.

"Ahoj Haechanie, jak ses dneska měl?" zeptala se mě jako vždycky.

"Ale fajn." nahodil jsem falešný úsměv.

Máma mě pohladila po hlavě.
"To je dobře zlatíčko." usmála se. "Jinak mám pro tebe novinku." řekla.

"Jakou?" optal jsem se na první pohled se zájmem v hlase, i když mě právě v tuto chvíli nic nezajímalo.

"Tátova firma se přestěhovala do Tokia a jelikož se tátovi nechce hledat nová práce, tak se stěhujeme taky." usmála se.
"Bude to pro tebe příjemná změna myslím."

Nevěřícně jsem se na ni podíval.
"M-my se budeme stěhovat až do Japonska?" zeptal jsem se šokovaně.
"Kdy? A co moje škola a kamarádi a-"

"Buď v klidu. Sem tam se budeš moct se svými kamarády vídat, o prázdninách se určitě ještě do Koreje podíváme a už jsem ti domluvila místo na jedné dobré škole v Tokiu. Základy japonštiny máš, takže to pro tebe určitě nebude problém." povzbudivě se na mě usmála.

"A kdy se tam budeme stěhovat?"

"Asi za týden. Už tam máme pronajatý krásný nový byt, určitě se ti bude moc líbit." řekla máma. "A neboj, určitě si tam najdeš spoustu nových kamarádů."

~~~

to s tím japonskem vymyslel můj bratr tak za to můžete poděkovat jemu xd (vlastně ani nwm proč jsem se s ním bavila o mé ff ale to je jedno)

Vaše Kačii :**