don't worry i love you too // markhyuck

➊➌

Vyjeveně jsem se na něj podíval. Opravdu to pravé teď řekl? Opravdu mi řekl, že mě možná má radši než jenom kamaráda? Nebyl to náhodou on, kdo mi před pár týdny řekl že jsem buzna a že se mnou nechce nic mít?

To byly myšlenky, které mi vířily hlavou, mezitím co jsme se na Marka díval jako kdyby spadl z Marsu.

"M-myslíš to vážně?" dostal jsem ze sebe nakonec po nějaké době nepříjemného ticha.

Jen jemně pokýval hlavou.
"Myslím že asi jo..." řekl mírně nejistě jako by si to nechtěl přiznat.

Nepatrně jsem se k němu naklonil. Neuhnul, spíš se mi zdálo, že se taky nahnul blíž. A pak ještě o kousek. Naše nosy se dotkly a naše rty se o sebe jemně otřely.

Bylo to neskutečně příjemné, nemohl jsem uvěřit, že se to doopravdy děje, cítil jsem se jako ve snu.

Myslel jsem, že už to lepší být nemůže, ale to jsem se zmýlil. Mark mě totiž najednou chytil zezadu za vlasy a přitáhl si mě do polibku.

Tohle gesto jsem od něj nečekal, ale rozhodně jsem se tomu nebránil.

Nevím jak dlouho ten moment trval, ale vím, že ho přerušil Chenle, který vyšel na chodbu za námi.

"Nerad vás ruším, ale tvoje mamka ti volala už nejmíň desetkrát a to vyzvánění už znova poslouchat nehodlám." řekl a přišel ke mě i s mým mobilem v ruce.

Rychle jsem se od Marka odtáhl a vzal si beze slov od Chenleho svůj mobil. Podíval jsem se na displej. Měl jsem tam 40 zmeškaných hovorů od mé matky a několik zpráv od Yuty.

Jen co jsem si vzal mobil do ruk, začal zase vyzvánět.

"Ano mami?" řekl jsem do telefonu.

"Co s tebou sakra je, Donghyucku? Celou noc a celé dnešní ráno nejsi doma!! Měla jsem o tebe strach." vyčetla mi.
"Chápu, že už jsi skoro dospělý, ale mohl by ses aspoň ozvat když někam jdeš."

"Promiň mami." řekl jsem omluvným tónem, aby se neřeklo.

Ještě chvíli mi matka kázala, jak bych se měl chovat, až to nakonec konečně položila.

Odemkl jsem telefon a rozklikl zprávy, které mi psal Yuta.

Yuta: ahoj haechane, jaktože jsi nepřišel dneska do školy?
Yuta: děje se něco?

Haechan: ne nic, jenom jsem se včera trochu opil
Haechan: jsem u kamaráda a dneska už asi nepřijdu

Odepsal jsem mu pouze a mobil schoval do kapsy.

"Asi už budu muset jít, jinak se matka zblázní strachy." omluvně jsem pohlédl na Marka s Chenlem a vydal se pryč z hotelu. Město jsem už naštěstí aspoň trochu znal, takže pro mě nebylo až tak složité dostat se zpátky domů.

Když jsem večer usínal, znova jsem si v hlavě přehrával ten moment z dnešního rána.

Myslel to Mark opravdu upřímně..?

***

aww ta líbačka se mě psala hrozně hezky protože prostě představte si to omgg ^3^

jinak se mě zdá že je tahle kapitola celkem o ničem takže se omluvám moc )):

Vaše Kačii :**