Letters to Niall [Niall Horan, CZ]

Thirteen letter to Niall

NIALL´S POV

Každý den jsem četl Reenieniný dopisy.

Každý dopis ukazoval její nadšení a vzrušení. Jednou mi řekla, že si opravdu udělala výlet a byla téměř nemocná. Někdy bych se při ní smál, když náhle pocítí nudu a ona by chtěla křičet nějaké písmena ve svém pokoji, jen aby zabila nudu. Je opravdu rozkošná. Je to, jako bych s ní opravdu mluvil, myšlenkama, bylo to napsané před čtyřmi měsíci. Vzpomněl jsem si na fotku, kterou mi poslala. Má hnědé podmanivé oči, tmavě hnědé vlasy, na tvářích má několik pih a má růžové rty, které vypadají tak měkce. Nemůžu uvěřit, že neví, že je krásná! A jaktože tak pěkná a krásná dívka jako je ona nemá kamarády? Některým lidem chybí skvělý člověk v jejim životě. Třináctý dopis, který poslala a já jsem si všiml, že se zastavila na 14. prosinci 2012 pak přišli další dopis s datumem 23. ledna 2013. Nepsala měsíc a půl? Svraštil jsem obočí, které chtělo vědět proč. Počkat, proč to chci tak moc vědět? Proč to má na mě tak velký účinek? Je krásná a velmi pěkná.

Nemohl jsem to potlačit, co mám dělat?

Zavrtěl jsem hlavou a položil dopisy zpátky do šuplíku. Vyšel jsem ze svého pokoje a šel směrem do obyvacího pokoje, abych zjistil, že Zayn sám sedí na gauči a má plné ruce práce se svým mobilem. Sedl jsem si vedle něj. On se na mě podíval a usmál se než se vrátí k jeho telefonu.

"Jsem rád, že jsi konečně vyšel ze svého pokoje." pozdraví. Obrátil jsem oči a sám pro sebe se usmál.

"Co jsi dělal?" Zeptal se. Podíval jsem se na něho a pokrčil rameny.

"Nic zvláštního" Lhal jsem. Bylo to speciální. Laciný já vím. Ale je to pravda.

"Opravdu? Jsi ve svém pokoji skoro celý den a nakonec výjdeš ven aby ses najedl. A tohle děláš už dva týdny. Vidím, že nic zvláštního." říká sarkasticky a já si povzdechl.

"Opravdu nic." Tvrdil jsem a obrátil oči v sloup.

"Ať už tvá loď připlave, Nialle." říká.

"Jsi zamilovaný?“ ptá se najednou. Moje hlava se na něj obrátila.

"Co?! Ne! Ne, nejsem!" Tutlal jsem v obraně. On se směje a já se na něj mračil.

"Co je tady k smíchu?" Zakňučel jsem.

"Červenáš se!" říká.Najednou. Cítil jsem, že můj žaludek byl horký. Začervenal jsem se více, když jsem si to uvědomil. Mohl bych být ještě červenější?

"Tak, kdo je ta holka?" ptá se Zayn, vyruší mě z mých myšlenek.

"Co?" zeptal jsem se nechápavě.

"Kdo je ta holka?" opakuje a zahýbá očima.

"Říkal jsem ti, já nejsem zamilovaný!" Bránil jsem se a on se jen směje. Okamžik ticha nás povznesl, když jsem se přenesl do mého vlastního světa.

"Je možné, že bych se zamiloval do někoho, s kým jsem se ještě ani nesetkal?" Vyhrkl jsem.

"Takže jsi zamilovaný." tvrdí Zayn. Když jsem si to uvědomil, mé oči se rozšířili a já dal mou ruku před pusu.Zastřásl jsem hlavou a zachichotal se.

"Neměl jsem to říkat" Zamumlal jsem si pro sebe.

"Věřím, že je to možné. Myslím, pokud jsi jí potkal, je důvod, proč se v tobě objeví cit, který tě k ní přitahuje. Proč? Tohle je dívka, do které jsi se zamiloval?" ptá se škádlivě. Obrátím oči a mirně se začervenám. Podíval jsem se na můj klín a vzpomínal na Reeniené dopisy.

"Jo. Posílá mi dopisy, ale bylo to před čtyřmi měsíci a já je začal číst minulý týden." Řekl jsem nesměle a on se na mě podívá.

"Ona je fanynka?" Ptá se, jeho hlas se mírně změní.

"Je to špatné?" Řekl jsem váhavě.

"Ne! Jen je to, myslím, jestli víš, že je to bezpečné, co když řekne světu, že jsi na ní reagoval--"

"Neodepsal jsem jí." Přerušil jsem ho.

"Ach. No, pokud jsi šťastný, myslím si, že bys měl jít do toho." řekl nakonec. Zašklebil jsem se.

"Díky Zayne!" odpověděl jsem.

"Jo, jo. Jsem rád, že sis konečně někoho našel!" říká šťastně.

"Já jsem se jí chtěl zeptat. Sakra, já jsem s ní ještě ani nemluvil." Řekl jsem, zklamání mírně plnil můj hlas.

"Jsem si jistý, že jednoho dne se s tebou bude chtít setkat!" Ujišťoval mě a já se usmál.

Doufám, že má Zayn pravdu.