Za mezikolejní vztahy ✓ /PROBÍHÁ KOREKCE/

107. Když ne teď, tak kdy?

Zmijozel nakrčil nos nad tím, jak debilně to zní - obzvlášť proto, jak inteligentní ve skutečnosti je -, ale pak zdráhavě přikývl, aby ji jako ujistil v tom, že řekl opravdu tohle a že ji určitě nenazval kotětem, jako ji nazýval, když spolu chodili.

Cassiopeia si odfrkla, přestala ho objímat a o krok od něj odstoupila, načež se Theo zamračil nad ztrátou kontaktu a dal si ruce do kapes, neb se musel přemáhat, aby si ji prostě zase nestáhl k sobě a neobjímal ji až do západu slunce. Nebo dalšího východu. Nebo třeba až do konce školního roku, případně do konce prázdnin. Nebo do Silvestra. Zkrátka... Chtěl ji mít u sebe tak nejblíž, jak to jen bylo možné, a tak dlouho, jak to jen šlo, ale to jsme pochopili asi všichni.

„Takže co, je to lepší, nebo...?“ zabrblal Theodore, aby řeč nestála, jelikož po Cassiiném zrekapitulování nikdo nepromluvil. Jen Hagrid znovu cosi pořvával od své boudy, ale to ani jeho, ani Cassiopeiu nezajímalo. Zvlášť ne proto, že k nim dolehlo něco o Griliášových hrudkách, které byly v Bradavicích proslulé.

Cassi pokrčila rameny a s pohledem upřeným k hradu přikývla. „Asi ano,“ odpověděla s dost chabým pokusem o úsměv.

A nelhala. Bylo to mnohem lepší. Vlastně se cítila líp už v moment, kdy se ocitla v Theodorově náruči, což ji trošku vyděsilo. Jako... Ano, miluje ho, pořád. A to se asi jen tak nezmění, ale sakra, copak musí trpět ještě tímhle? Copak nestačí, že ji bolí srdce ze všech těch vzpomínek na matku a na minulost, kterou probudila Cepheusova přítomnost, ale musí trpět ještě kvůli Theodora? A vůbec, copak to nikdy neskončí? Podělaná láska a všechno kolem ní!

Theo se pousmál. „To jsem rád,“ řekl upřímně, natáhl k ní ruku a když k němu stočila svůj pohled, dal jí pramínek vlasů za ucho, což nečekala, a tak strnula. „Stalo se něco, s čím bych-“

„Vůbec nic, Theo,“ přerušila ho, jelikož tušila, na co se bude ptát, a vřele se usmála, aby ho o svých slovech přesvědčila.

Theo byl totiž stejně ochranářský jako Cepheus, což byla jedna z věcí, kterou na něm milovala - kterou milovala na obou chlapcích. A když se nad tím tak zamyslela, Theodore byl Cepheusovi podobný v mnoha věcech. Gentleman, ochranář, inteligentní, kravaťák... Když si tenhle fakt před nějakou dobou uvědomila, trochu ji to vyděsilo, ale na druhou stranu, přece se říká, že dívka si často vybírá partnery, kteří jsou podobní jejímu otci, že? A Cepheus jí otcem byl a je, ač je starší jen o pár let. Byl mnohem víc otcem než ten člověk, který ji splodil.

Theodore si ji nakrátko zkoumavě prohlédl a pak s povzdechem přikývl, neb mu bylo jasné, že z ní nic nedostane. „Kdybys cokoliv potřebovala, jsem tady pro tebe, Cassi.“

Fialovovlasá zmijozelka se usmála. „Já to vím, Theo,“ ujistila ho a pak hbitě uhnula pohledem a zamračila se na Bradavický hrad.

Ne, že by jí ta obrovská, starodávná budova něco udělala, ale mračila se hlavně z toho důvodu, že ji píchlo u srdce. Věděla, že tady pro ni Theo pořád je. Uvědomovala si to velice dobře a o to víc ji trápilo, jak to momentálně mezi nimi je. Tohle totiž nevyhovovalo ani jednomu, to bylo jasné. Ale... Zatraceně, vždyť ani ona sama neví, co vlastně od toho jejich nového přátelského vztahu očekává a co chce. Věděla jen to, že to je zasraně mučící: všechny ty jejich rozhovory, společně strávené chvíle, vzájemné pohledy, letmé, snad i rozpačité úsměvy, když se navzájem přistihnou, že na sebe zírají... Všechno to bylo mučení: dlouhé, bolestivé a nekonečné. Ale na druhou stranu, svým způsobem to, co se mezi nimi momentálně odehrává, je krásné. Ano, krásné. Chovají se totiž tak, jako by snad v minulosti netvořili žádný Thessi pár, ale jako by spolu teprve začínali randit. Zkrátka, bylo to jako poprvé, jenže... nebylo. Bylo to podruhé. Nový začátek, který je ale ovlivněný předešlým koncem.