Za mezikolejní vztahy ✓ /PROBÍHÁ KOREKCE/

107. Když ne teď, tak kdy?

Draco, Cepheus i Hermiona už dávno opustili školní pozemky a kromě objímajícího se páru Thessi nikdo mimo Bradavický hrad nebyl, jelikož vyučování bylo v plném proudu. Tedy pokud budeme přehlížet Hagrida a jeho polobizona Tesáka... Dobře, tak zrovna Bradavický hajný se tak lehce přehlížet nedá, ale zkusíme to a nebudeme si ho všímat i přesto, že cosi od své hájenky huláká a očividně se snaží získat pozornost Thea či Cassiopeiy. Nebo obou, kdo ví. Tohle bylo ale poměrně překvapující, neb zrovna Hagrid se ani s jedním z těchto zmiňovaných studentů merlinví jak nebavil, ale... No, řekli jsme si, že si poloobra všímat nebudeme, a tak se toho budeme držet a zaměříme se čistě jen na dva zmijozely, kteří stáli ještě pořád v objetí tak silném, až to vypadalo, že k sobě snad přirostli.

„Řekneš mi, co se stalo?“ zeptal se Theo, který měl bradu položenou na vrcholku hlavy dívky, která vlastní jeho srdce a která má své paže obmotané okolo jeho zad a ruce za nimi semknuté k sobě tak pevně, jako by si myslela, že jí uteče, když ho nebude držet dostatečně silně.

Promluvil poprvé od té doby, co mu Cepheus Cassiopeiu vtěsňal do náruče. Přemýšlel o tom gestu po celou dobu, co Cassi objímal a přemýšlel o tom důkladně, neb se snažil rozluštit, co přesně to mělo znamenat - co to znamená pro něj. Co víc, po prvním dojmu z bratra dívky, kterou miluje, opravdu nečekal, že by Cepheus udělal něco takového. Vždyť mu Cassiopeiu, svou malou milovanou sestru, vlastně přenechal! Vždyť mu svým způsobem sdělil, že jim dává svůj souhlas. Nebo ne?

Cassiopeia, která měla hlavu stále položenou na jeho hrudi, zamumlala, že ne a Theo si povzdechl.

Ne, že by snad čekal jinou odpověď, ale sakra, copak ta fialovovlasá princezna nechápe, že mu pohled na ni, tak slabou a se slzami v očích, trhá srdce? Vždyť bije jen pro ni a vidět ji smutnou či ztrápenou ho ničí; trhá ho to na kusy.

„Je to už aspoň lepší, kotě?“ položil po chvíli mlčení další dotaz a sotva to dořekl, zarazil se, když si uvědomil, jak ji právě nazval, a Cassiopeia, stále ho objímající, se citelně napnula, načež se od něj trochu odtáhla a vzhlédla k němu.

„Jak jsi mě to nazval?“ Cassi si ho prohlížela s přimhouřenýma očima.

Ne, že by to oslovení neslyšela, to ne, ale... takhle ji občas nazýval, když spolu byli osamotě. Neměli ve zvyku říkat si merlinví jak zamilovanými přezdívkami nebo si navzájem motat hlavu řečmi sladkými jak včelí med, ale jednou za čas ji prostě Theodore nazval kotětem. Tohle měli všichni zmijozelští chlapci asi společné: nazývat své drahé polovičky jedině mláďatem kočkovité šelmy. Teda až na Blaise a jeho čumy, čumáky, čumáčky, čumínky a čumiminka. Ano, všimli jste si? Tohle jeho oslovení dostalo nový stupeň a přišel na něj, když přesvědčoval Draca s Hermionou o tom, že fakt chtějí, aby byl kmotrem jejich budoucích miminkových čumínků. A jelikož tohle slovní spojení bylo dlouhé jak poslední vyučovací hodina v pátek, vysmolil z toho čumiminka. Ale teď není prostor pro Blaise a jeho výmysly-nesmysly, že ano.

Theo se slabě zamračil a trochu nepohodlně se ošil. „Nijak. Já jsem nic... teda... říkal jsem, že... no, že...“ mumlal hovadiny a Cassi pozvedla jedno obočí. Je nutno podotknout, že pořád ještě stáli v objetí, což si buď uvědomovali nebo ne. Logicky. „Že mám něco v botě, jsem říkal!“ vypadlo z něj nakonec a Cassiopeie zacukaly koutky úst. „Ano, v botě...“ zopakoval to asi spíš sám sobě a pro efekt ještě velice přesvědčivě pokýval hlavou.

Fialovovlasá dívka mu na to ale samozřejmě neskočila, že ano. Kdyby tu místo ní stál Goyle, třeba by to Theovi klaplo, ale takhle fakt ne.

„Takže ses mě zeptal, jestli to je už aspoň lepší, a pak sis postěžoval, že máš něco v botě...“ zrekapitulovala Cassiopeia to, co měl Theo podle svých vlastních slov říct, a snažila se neušklíbnout.