Texting with lord Voldemort✅

t h i r t e e n

  Seděla jsem na své posteli a čekala na příchod údajného lorda Voldemorta. Nemyslím si, že žije, natož aby dorazil ke mně domů. Podle mého názoru mi píše nějaký blázen, který to nemá v hlavě příliš srovnané. Lepší než, kdyby to byl nějaký pedofil. Upřímně nechci být znásilněná nějakým starcem. To opravdu ne.

  Podívám se na svůj mobil. 9:59. Za minutu se dozvím, zda přežiju či zemřu. Samozřejmě, že jsem si svůj samopal pořídila. Nikdy nikdo neví, co se stane, že? Raději budu připravená, než abych poté byla překvapená.

  Lhala bych, kdybych tvrdila, že neodpočítávám sekundy. Musím mít o všem přehled. Už od malička vím o všem. Narodila jsem se jako od přírody zvědavý člověk. Vždy jsem musela vědět úplně všechno, co se šustlo. Ne, že bych to chtěla přenášet dál, jenže mě to prostě zajímá.

  Padesát devět, šedesát. Napočítala jsem celou minuty. Právě teď odbila desátá hodina. Zatím se u mě doma nic nedělo. Snad ani nebude. Třeba neex...

  Z přemýšlení mě vytrhl nepříjemný hluk, který se ozýval z chodby. Ze spodu peřiny jsem vytáhla samopal a i s ním se šla podívat, co se tam děje. Dnes jsem doma sama. Rodiče pracují od časného ráno do pozních večerních hodin. Ostatně jako vždy. Vyšla jsem z pokoje a potichu se vplížila do chodby. Viděla jsem tam někoho v černém plášti. Trochu jsem se zalekla. Ale nejsem srababa a proto jsem se zženštila a vydala se vstříc problémům.

  „Kdo jsi a co chceš, ty smradlavá rybí pomazánko?" vykřikla jsem.

  Černý plášť se otočil mým směrem. A já mohla vidět jeho modrý obličej bez nosu. Poznávala jsem ho. On se jmenuje lord Voldemort. Hraje v Harrym Potterovi.

  „Jsem lord Voldemort," prohlásil a věnoval mi svůdný pohled, který svůdně nevypadal. Spíš z něj dostanu noční můry, už nikdy neusnu.

  „A do prdele," zaklela jsem a namířila na něj svou zbraň, „umřeš! Dnes, právě teď!"

  „Nemyslím si," řekl s úšklebkem na tváři.

  „To už není můj problém."

  „Ale no tak, panenko. Avada Ke..."

  Nestihl ani doříct smrtící kletbu, jelikož jsem ho postřelila přímo do srdce. Tedy pokud vůbec nějaké má. Každopádně padl, s rukama na místě mé střelby, na zem.

  „Za to zaplatíš," zašeptal z posledních sil.

  „Prosím tě. Já vím, že ještě existují viteály. O ty se neboj, řeknu Potterovi, aby je zničil," vítězně jsem se na něj usmála.

  „Abyste oba dva zhebli!"

  „Zhebneme, jenže ne teď," obeznámím ho.

  „J-jasně," vykoktal.

  Přešla jsem k němu. Doufala jsem, že je už po všem. Taky že bylo. Srdeční tep neodpovídá. Jeho plíce nevydávají žádný oxid uhličitý a ani nepříjmají žádný kyslík. To je hodně špatné. Zabila jsem člověka! Sakra, je ze mě vrah! Sice netuším, jestli se lord Voldemort dá považovat za člověka. Přesto jsem zabila živou duši. Musím se ho zbavit. Musím se zbavit všech nápadných důkazů. Nechci být vyslýchaná jako v těch trapných kriminálních seriálech. Měla bych se nejspíš do té práce pustit. A to co nejrychleji.

První kapitola, která není texting.:)) Snad se vám to líbí a jste s ní spokojení! Protože já ne, ale o můj názor tu přece nejde.xdd Btw, omlouvám se za ten gif, prostě jsem musela.xdd Strejda Volďásek.

rea_stover