Epilog

3.8K 160 19
                                    

„Lilly?" Zrovna jsem seděla na pohovce v obývací místnosti, když mě z mého přemýšlení vyrušil tátovo hlas. Narovnala jsem se a podívala se jeho směrem. Pousmál se, sednul si na kraj konferenčního stolku naproti mně a chytil mě za ruce. „Jsi připravená?" Zeptal se, rty měl zvednuté do úsměvu, ale v jeho očích jsem mohla vidět, nejen jeho obavy o mou osobu, ale také ty starosti, které se snažil schovat, protože věděl, co ten to další krok znamenal; co pro nás všechny znamenal. „Jak se to vezme." Pokrčila jsem nenuceně rameny a zadívala se mu do tváře. „Stále mi to přijde jako včera a vím, že Steve by to tak nechtěl. Chtěl by, abych nežila minulostí, ale myslela na buducnost." Uchechtla jsem se a táta mi palcem setřel slzy, o kterých jsem ani nevěděla, že mi tekly po lícních kostech. „Vím, že mi bude vždycky chybět a že na něho nikdy nezapomenu, ale..." Nadechla jsem se a s ubrečenýma očima se podívala na tátu, který mě sledoval s chápavým výrazem. Smutně se pousmál a rukou mi zastrčil neposedný pramínek vlasů za ucho. „Ale?" Povytáhl obočí, rty se mu zvedly do úšklebku. Usmála jsem se a zatřásla hlavou. „Ale stále si nejsem jistá, jestli jsem zrovna já ta pravá, kdo by-"

„Lilly Marie Starková ani se neopovažuj tu větu dokončit!" Napomenul mě přísným hlasem a zvedl se. Překvapeně jsem se ho sledovala. Jakmile používal celé mé jméno, buď to znamenalo průšvih, nebo lekci. Dnes to vypadlo na životní lekci. Táta povzdechl, rukou si promnul oči, než ruce sklapl dohromady. „Podívej se, když budeme upřímní, všichni tady víme, že ty si jako druhá po Stevovi kdo má čistou duši a chce vykonávat dobro." Druhý část věty byla pravdivá, ale ta první, už tak moc ne. Moje duše nebyl čistá od toho dne, co jsem se postavila vůči vlastnímu otci tehdy na tom letišti v Německu. Od té doby to se mnou šlo už jenom z kopce.

„Hned potom co ho našli v ledu, ty si byla první člověk, kterého k sobě nechal pustit. Řekl ti všechno a svěřoval se ti. Vybral si tě..." nadechl se, ale ve skutečnosti se jednalo jen o dramatickou pauzu, „vybral si tebe jako svého nástupce. Viděl se v tobě a věřil v tebe. I když se mi to neříká snadno...Byl pro tebe mnohem lepším vzorem, než jsem kdy mohl být a budu. A to je pravda!" Zvedl prst, když si všiml mého zamračeného výrazu a protestu v očích. „Samozřejmě neříkám, že byl perfektní...To ne, to nebyl. Nikdo nejsme perfektní, každý máme své mouchy a je jen na nás jak se s nimi vypořádáme. Takže ti říkám Lilly, že na tomhle podělaným světe, nemůže být nikdo a tím myslím nikdo vhodnější a lepší kandidát na jeho místo, než ty. Ať se ti to líbí nebo ne...Jsi náš nový Kapitán Amerika. Veď nás a ukaž nám tu správnou cestu." Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. V očích mě pálily slzy a v krku pálilo. S ubrečenýma očima jsem k němu vzhlédla, natočil hlavu, ušklíbl se a mrkl. Tiše jsem zavzlykala, postavila se a vrhla se mu do náruče. Ruce mi ovinul kolem pasu a políbil do vlasů. „Mám tě rád, ředkvičko." Usmála jsem se a hlavu mu položila na rameno. „Taky tě mám ráda, tati."


------------------------------------


S tátou jsme se zastavili před dveřmi do hangáru, kde už všichni čekali. Nervózně jsem přešlápla a zhluboka se nadechla a vydechla. Táta mi položil ruku na rameno, aby mě uklidnil, když si všiml mých nervů. Zrak se dveří před sebou jsem stočila k němu, na rtech mu pohrával úsměv a jeho klidný výraz mě lehce uklidnil. „Neboj se. Ten oblek ti sluší. Je sice trochu jiný, wakandská princezna asi nebude nadšená až zjistí, že jsem udělal pár změn, ale to je jedno. Je vylepšenější než měl Steve, a nebije tak do očí. Nemáš se čeho bát. Věří ti, všichni ty lidi, co tam stojí, ti věří. ti věřím." Kousla jsem se do tváře a přikývla. Takhle nervózně jsem se necítila ani při zkouškách, a že jich bylo. „Tak se předveď." Mrkl na mě, otevřel dveře od hangáru a rozešel se dovnitř za ostatními. Když za ním dveře zaklaply, zavřela jsem oči a snažila se uklidit. Máš na to. Dokážeš to.

Lilly: Iron Man's Daughter (CZ) ✓Where stories live. Discover now