Lilly: Iron Man's Daughter (CZ) ✓

27.

--O 2 měsíce později—

„Já už nemůžu. Vzdávám to!" Zakřičel Tony, když přes celou místnost hodil židli a frustrovaně si rukou promnul obličej. Všichni jsme ho mlčky a se sympatií v očích sledovali. Nebyl jediný, kdo začínal přicházet o rozum. Chvíli bylo ticho, než ho přerušil Friday hlas. „Pane, řekl jste mi, že vás mám informovat, pokud bych něco našla."

„Povídej." Tony povzdechl, zatímco si s kývnutím hlavy sedal na barovou židli.

„Našla jsem signál z GPS čipu, který jste slečně Starkové namontoval do bojového obleku, pane. Signál vychází z jedné staré budovy schované v opuštěné a vylidněné oblasti v Kisiněvě v Moldavsku."

„Jsi si jistá?" Zeptal se Tony a opět se postavil.

„Pozitivní." Odpověděla jistě Friday.

„Ale jak? Proč ji Friday nenašla už dřív, pokud Lilly u sebe celou tu dobu měla GPS?" Zeptal se nechápavě Steve a očima přejel po každém členu v místnosti. „Možná jí zapnula omylem, ani o tom neví. Ale nejdůležitější je, že jí konečně znovu zapla a můžeme jí získat zpátky!" Řekla šťastně Wanda a rychle se vyhoupla na nohy a postavila se vedle mé stojící a tiše pozorující postavy. „Co? Je něco špatně?" Zeptala se ta mladá žena, přezdívaná Scarlet Witch, když si všimla mého zachmuřeného výrazu. „Může to být past." Vyřkl jsem nahlas konečně, co mě celou dobu trápilo a nervózně se rukou promnul na krku. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Žaludek se mi svíral v křečích, i když jsem pro Lillyinu záchranu byl ochotný obětovat cokoliv.

„Koho to zajímá?! Hlavní je, že jí budeme na stopě a možná jí najdeme. No tak Barnesi! O to ti jde celou tu dobu. Jenom díky tomu ses zase vrátil do týmu."

„Wanda má pravdu, Bucky." Přitakala Nat a stoupla si vedle Wandy, která s úsměvem kývla hlavou. „Taky z toho sice nemám dobrý pocit." Přidal se Steve, poposedl na kraj pohovky a lokty se zapřel o stehna. „Ano, může to být past, ale je to naše jediná šance, jak jí najít. Po tak dlouhý době máme konečně nějakou stopu." Zvedl se a ruku mi položil na rameno. „Byli bychom pěkně hloupí, kdybychom ji nevyužili." Pousmál jsem se, a nezbývalo mi nic jiného, než souhlasit. Ten blonďatý pankáč měl pravdu. „Tony, co na to-" Steve se zastavil v půli věty, když si všiml, že Tonyho místo bylo prázdné a barová židle ležela na zemi. Na to, že nebyl super-voják a neměl ani výcvik, když chtěl, Stark dokázal být pěkně rychlý a nenápadný; to jsem mu musel nechat.

„Obávám se, že pan Stark už je na cestě, Kapitáne." Řekla Friday, Steve povzdechl a zakroutil hlavou.

„Tak na co ještě čekáme?!" Zakřičel Clint a spolu se zbytkem se rozběhl do hangáru ke Quinjetu.

Lilly, jdu si pro tebe.

------------------------------------

Seděla jsem schoulená v rohu místnosti na půl v bezvědomí. Celá jsem se třásla a po zakrvácených a oteklých tvářích mi tekly slzy proudem. Byla jsem tak unavená a slabá, že jsem ze sebe nedokázala vydat ani hlásku. Zmlátili mě tak moc, že mi zlomily několik žeber, nohu a určitě jsem měla otřes mozku; musela jsem vypadat jako jedna velká fialová švestka. Kopali a mlátili do mě hlava nehlava, jako kdybych byla nějaký boxovací pytel. Občas jsem ještě jejich tvrdé a nemilosrdné rány mohla cítit po celém těle.

Proč? Proč to udělali? Nechápala jsme jejich chování, co je k tomu vedlo? Vždyť jsem dělala vše, co mi bylo přikázáno. Nebo snad ne? Dělala jsem vše, co chtěli. Tak proč mi to způsobili? Nemohla jsem si vůbec na nic vzpomenout. Moje mysl byla úplně prázdná, jako nový list nepopsaného papíru. Proč to udělali?