Před tisíci a tisíci lety se lidé z donucení rozhodli obětovat řeckou princeznu jménem Andromeda mořskému netvoru.
Její matka Kassiopea to nechtěla dopustit, vyšla v černé noci na balkon a nabídla místo princezny své vlastní tělo.
Vtom, ale uviděla svou dceru jak kráčí po pláži směrem ke kameni kde měla najít svou smrt.
V záchvatu strachu vykřikla její jméno a vrhla se k zábradlí balkonu. Její dcera jí, ale neslyšela.
Dál kráčela podmanivým pískem a její kůže zářila pod měsíčním světlem jak perleť.
Kassiopea na svou dceru chtěla znovu zakřičet. Chtěla jí klidně i násilím donutit aby se vrátila do paláce kde žila se svými rodiči.
V jejím činu jí, ale zastavil dívčin úsměv. Zastavily ji ty jiskry v očích a uvolněná tvář. Zastavilo ji celé vzezření její dcery. Vypadala...šťastně.
Víc než kdy byla za svůj život.
Snad jednou tak vypadala a to když byla se svým kamarádem z dětství. Toho v zápase zabil její bratr.
Od té doby Andromeda udržovala na své tvářil úsměv, jak si to přál její přítel když umíral.
"Neplač květinko." Řekl tenkrát." Usmívej se na svět a řekni mu, že jsi silná."
A teď matka viděla princeznu jak se lehkým krokem přibližuje k prahu k zemi kterou už nešlo opustit.
Její mozek na ní křičel aby za ní běžela, ale srdce...
Její plačící srdce sledovalo jak se její dcera stává šťastnou.
A tak Kassiopea viděla jak její dcera vstoupila do temných hlubin moře a zmizela tam navždy.
-----------------------------------------------------------
By:@LinkSharphet67
YOU ARE READING
The world isn't black and white
RandomTohle je místo kde není čas, není tu prostor a nejsou tu zábrany. Najít tu jde ledacos. Botu, zatoulané štěstí a když máte štěstí tak i příběh který se vám otevře. Takže jestli vás to zaujalo a chcete vědět víc...dveře k tomuto světu jsou otevřené. ...
