Drzost

10. Jak voní svoboda

Hlasité kroky ohlásili příchod mohutného hromotluka s tácem na kterém byli posazené dvě misky. Aylin se nemusela ani podívat, aby její fantazie zapracovala na tom jak nepoživatelně jídlo v nich nejspíš bude vypadat.

,,Loki co to děláš," zareagovala na čím dál studenější vzduch. Ještě víc ji vyvedlo z míry že jeho ruce chytají modrý nádech.

,,Ulehčuju ti práci," díval se soustředěně na své dlaně jako by se pulzující energii snažil držet pod kontrolou.

Urostlý chlap jako hora zachrastil svazkem klíčů, trochu u toho zafuněl než našel ten který pasuje.
když se mu podařilo odemknout mříž, jeho silné nohy najednou znejistěly, zapotácel se dříve než si stačil povšimnout že kamenou dlažbu nahradilo něco nepříjemně studeného. Vyměnil si vystrašený pohled se svým odrazem a následoval ho k zemi. Mladá zajatkyně ho něčím pokropila a tím zahnala jeho poslední pokus neohrabaně se vybatolit z ledového kluziště. Jeho ještě nedávno zlostí napnuté tělo působylo teď jak obří rozpláclá hadrová panenka. Na důkaz tvrdého spánku se z jeho hrdla vydrásal hlasitý chrapot.

,,Myslela jsem že nemáš sílu čarovat," Obrátila se ke kouzelníkovy který zkoumal své ruce ze kterých stále nemizel modrý nádech.

,,Tohle je jiné, je to součást mé podstaty," pravil odměřeně a schoval si dlaně do kapes kabátu, umocnil tím už tak chladnou atmosféru všude kolem.

Aylin vykulila oči poznáním.
,,Babička mi vlastně řikala že jsi mrazi...," jeho pohled ji donutil zastavit v půlce věty. Vzpomněla si že to co věděla byla pouze vina toho že si její babička zase jednou otevřela pusu.
,,Dořekni to," pravil sametovým hlasem bez špetky emoce a téměř ji propaloval pohledem, věděla že je to pouze jeho obrana, zástěna vlastních pocitů. Dalo se ale těžko určit co se teď za tou maskou skrývá. Hněv? Smutek? Nenávist? Neznala odpověď, to jí děsilo víc.
,,Chtěla jsem říct studený.... studený čumák," snažile se zachránit nezachranitelné, namísto toho cítila jak pomyslý led pod ní praská. Teď by si přála být neviditelná, vypařit se jako pára.
Bůh se hořce zasmál. Poté jeho výraz opět nabyl hrozivé vážnosti.
,,Jak to víš?" Jeho otázka zněla jako výhružka.
Věděla že ačkoliv řekne teď cokoliv, krutě za to doplatí. Jeden její přešlap a je z ní opět kořist hladového kocoura na lovu. Ostatně i myš má zuby, když nevyhraje může aspoň šelmu pokousat.
,,To že jsi studený čumák Loki to vý přece každý."

,,Však ty víš na co se ptám," Svou rukou chytl tu její, aby jí zabránil vycouvat.
Musela syknout bolestí, zacítila jak se jí v žilách postupně mrazí krev.

Když bolest začínala být neúnosná najednou sebou cukl a pustil ji.

Kroky které dolů mířili se nedali přeslechnout, oba se přitiskli za sloup.

,,Utekli!" zařvala sborově skupina mužů a hlasité dupání se začalo opět vzdalovat.
,,Všechno prohledejte!" zavelel odněkuď silný hlas.

Všude kolem se začala v tu chvíli ozývat kakofonie všemožných zvuků chaosu, vyřčené povely se mísili se zvukem pohotovostní sirény.
Šance na útěk se začínala pomíjivě vzdalovat.

,,Jak moc mi věříš?" Obrátil se k ní. Aylin měla pocit že v tu chvíli se v jeho očích mihla nejistota, zdál se jako zrcadlo jejích vlastních obav.

,,Zatím sis mou důvěru moc nevysloužil," Snažila se v jeho tvářích aspoň najít náznak toho co plánuje.
,,Ale chtěla bych ti věřit... Má otázka je však jestli ti věřit mohu?"
Na svých rtech vykouzlil nepatrný úšklebek, rozum odporoval přezto se přitáhla k němu. Co to dělám? Potřebovala už dlouho něčí dotek, potřebovala útěchu. Odolávat jemu bylo těžké. Nechtěla už nad ničím uvažovat ve všem se už topila.

,,Nesmiřitelný nepřítel, spojenec z donucení, zrádce, co pro tebe znamenám teď?" S nečekanou něžností jí rty přejel po šíji.

,,Mojí naději,"

,,Nedokážeš mi věřit a přezto jsem tvá naděje Aylin?" V jeho hlase zněla hravá zvědavost.

,,Snažíš se se mnou manipulovat, to mé důvěře moc nepřispívá," odtáhla se.

,,A ty se mě snažíš učit ohleduplnosti, to mim plánům také moc nepřispívá," surově stiskl její ruce a ona cítila jak chlad pohlcuje její tělo.

,,Chvíli to bude nepříjemné, ale za chvíli to ustane," pravil opatrně když viděl čiré zděšení v jejích plachých očích. Zůstávalo i když ztrácela vědomí. Podepřel jí dřív než se skácela k zemi. Byla lehčí než si myslel. Končetiny měla mírně ztuhlé mrazem stačilo o kousek víc a mohl jí zabít. Opatrně ji položil na kamenou dlažbu. Uslyšel opět kroky mířící sem.
S úšklebkem se podíval na muže kteří přiběhli. Ukázal své modré ruce a odkopl dívčino tělo od sebe.

,,Nechte mě jít a nic se vám nestane,"
Projel skupinku pohledem.

Muži se začali rozutíkávat zděšeně do všech stran.
Loki si oddechl, popadl mladou spící bohyni a snažil se najít nepozorovaně východ, než přiběhnou posily.

Jeho unavené tělo začalo však opět protestovat, měl co dělat aby Aylin neupustil na zem, zdála se těžší a těžší. Dopotácel se k východu, zá zády slyšel střely které se odráželi o kamené sloupy. Jen taktak ho minuly. Jedna z kulek se náhodou trefila do detektoru přístupových kódů, dveře se jako zázrakem otevřely.

Loki nezastavoval a běžel s Aylin v náručí po poloprázdné čtvrti, dokud neměl jistotu že je již nikdo nepronásleduje...