Drzost

7. Chybovat je božské

Cítila jako kdyby měla hlavu plnou ostrých střepů, probodávaly každou myšlenku. Uvažovat přez tu palčivou bolest bylo únavné, nepříjemné i nemožné, jediný únik byl její přetrhávaný spánek.

Netušila už ani kolikrát usla a znovu se probudila. Neustále vnímala drncání a občasné skučení té motorové věci, které ji následovalo i do říše jejích krátkých snů. Jediné na co se zmohla bylo občas otevřít oči, přivýtala ji však ta samá tma důsledkem látky kterou ji únosci přetáhli přez hlavu.

S každým novým probuzením bolest ale tlumila na intenzitě a tím ji dovolovala plně si uvědomovat že je opravdu v mizerné situaci, a tentokrát neni nikdo kdo by jí z toho vytáhl.
Když už přestala cítit potřebu spánku, začala se snažit zhodnotit své šance na útěk. To co ji neustále tlačilo na rukou byl provaz, svázali jí ruce k sobě. Dále jejím únoscům zřejmě nahrával fakt že je totálně dezorientovaná a slepá, po chvíli si přiznala že i téměř bezbranná.

Snažila se o sobě nedávat vědět. Nevěděla proč byla zajatá ani co od ní chtějí. Myslela že bude lepší když si budou oni zrůdní únosci myslet že se ještě neprobrala a ona bude mít tak více času něco vymyslet. Provaz co měla kolem rukou začínal lehce povolovat, v nestřežené chvíli by se z něj mohla vyvlíknout.

Jediné co věděla, že jsou oba mužského pohlaví, vydedukovala podle silných hlasů a zaúpění po skvěle namířeném kopanci do jisté partie, tušila že tyhle informace ji k útěku moc hodit nebudou alespoň ale  nezačínala na nule.

Muži toho také namluvili jako při oslavách pohřebnictví, tedy věčinu času mlčeli jako skály. Z pár jejich barvitějších rozhovorů rozpoznala pouze že ta stará kraxna sotva funguje a že by to chtělo se jít někam nažrat.

Najednou však ta proklínaná plechová věc vydala ještě větší vzlyk než bylo obvyklé, poté prudce zabrzdila.

,,Sakra! Mizerná práce, myslím že ten krám fakt zařval," Větší šrot nám fakt propůjčit nemohli!" Hněval se jeden z mužů.

,,Mysleli že tahle akce je na nic ale mýlili se, získali jsme jim emzačku. Ale teď zkrachujem na jejich původní nedůvěře.... kdyby věděli co jim vezem tak by i šéf přijel naproti s limuzínou," pravil pohoršeně druhý z jejích únosců.

,,Hele Gary myslíš že ještě spí?" zašeptal druhý muž s jemnějším hlasem.

,,Ta látka co jsme jí píchli je docela svinstvo, ale pokud je to opravdu emzačka mohlo by to mít kratší účinky, budem raději opatrný, nesmíme ji pustit z očí," odpověděl.

,,Pokud tuhle akci zase projedem dostanem padáka víš to?" Opatrně naznačil.

,,Proto tady zůstaneš na zadku a budeš ji hlídat, já jdu zkusit opravit motor."

,,Potřebuju čůrat Gary,"

,,Jsme agenti, mi to vydržíme. Alespoň k nejbližší benzínce."

,,Ale Gary,"

,,Mlč Koby, je to motor uvidim na tebe zepředu a víš v co doufám že uvidim? Jak ty tam sedíš a díváš se na ní," prohlásil varovně.

Aylin uslyšela hlasité prásknutí dveří před ní, provaz co měla kolem rukou držel snad už jen silou vůle, stále ji však hlída jeden z těch agentů...

,,Nechápu proč z tebe má tolik nahnáno," začal muž, z rozhovoru vydedukovala že se jmenuje Koby.

,,Ne vážně, vypadáš jak obyčejná pozemská holka, než se probudíš budeme už v Americe, já si jen odskočím vedle do lesíka a ty budeš dál poslušně spát. Ten starý blázen se jen bojí o svou práci, jen raději aby si mě nevšimnul vyjdu zadními dveřmi," pokračoval ve svém monologu.