52. Hranice cti

1.6K 129 7
                                    

Měla to být obyčejně klidná noc kdy se nemá nic dít, ale opak je pravdou. Rhys spal s roztaženými křídly. Jedno měl bezvládně položené pod sebou a na druhém ležela Sirius. Pokaždé když se Sirius pohnula spár se jí zaryl do ramene, od té co byla válka oficiálně vyhlášena měl takové reflexy pořád. Ani jeden si zřejmě nevšiml vraha, která seskočila ze zábradlí balkónu a otevřenými dveřmi se dostal do královské ložnice. Zaskřípání dýky v pochvě ani jednoho nevzbudilo a vrah se zkušenými a tichými kroky blížil k posteli. Musel vědět jak bystré smysly mají Divostrůjci a obzvláště Temný král, proto se pohyboval tišeji než myš. Obešel postel tak, že stál zády ke dveřím a napřáhl se. Zahnutý dýka se blýskla v měsíčních paprscích, ale to byla chyba. Než se vůbec stihl rozhodnout jestli bodne nebo ne Rhys se bleskově zvedl z postele a vší silou vraha přirazil ke zdi. Ruce se mu změnili na spáry a hned jak vrahovi z ruky vypadal dýka vyrazil s ním dveře na chodbu. Vrah zády narazil do skleněného rámu obrazu naproti dveřím, který se okamžitě rozsypal. Rhysovi se na pásku jeho černých kalhot objevila pochva s mečem a křídla za jeho zády se roztáhla tak, že nebylo vidět do pokoje za ním.

,,Dobrý pokus!" zle se ušklíbl a meč mrštil po vrahovi. Nezabil ho, pouze ho přišpendlil ke zdi.

,,Rhysi!" Sirius ho pohladila po křídlech. Král se na ni otočil a objal jí.

,,Jsem v pořádku, neboj se." opřel si hlavu o její spánek.

,,Jste v pořádku?" V chodbě se objevil Talir. Bylo divné ho vidět v bílé košili a černých kalhotách a ne ve zbroji. Než vůbec stačili odpovědět zjevila se i Diala ve svých tmavě modrých šatech na spaní a s Averittem po boku. Dokonce i Casiss přiběhl a meč měl zavěšený na zádech. 

,,Nic nám není." odtušila Sirius a podívala se na Rhyse, který důrazně kývl a složil křídla. Dokonce i jeho bratři složili výhružně roztažená křídla.

,,Nečekal bych, že se Haybers sníží k pokusu zavraždit tě ve tvém vlastním domě." zadumal nahlas Averitt a prohlédl si oděv vraha, který se svíjel u zdi a pokoušel se dostat pryč. Talir k němu přešel a strhl mu jak roušku tak i kápi. 

,,Ale, jeden ze psů Asnera!" zašklebil se Cas na muže, který se na ně mračil. ,,Copak tady děláš?"

,,Sbírám kytky, debile!" odpověděl vrah a Cas mu napálil pěstí.

,,Casi!" napomenul ho Talir.

,,Úplně čistě náhodu..." 

,,Úplně čistě náhodu drž hubu!" vyjel na něj Rhys a Cas měl co dělat, aby si při pohledu na jeho výraz nerozesmál. Pak král chytil vraha pod krkem a lehce ho přidusil. ,,A ty vyklop všechno co víš!" 

,,Ani mě nehne!" namítl. Rhys si povzdechl a podíval se na Talira. Ten už byl opět ve své zbroji a rád si toho vraha převzal. Hned jak Rhys vytrhl meč ze zdi Tal popadl vraha za rameno a zmizel. 

,,Za chvíli bude zpívat jako skřivan, rád bych si ho poslechl." broukl Casiss, aby trochu odlehčil situaci. 

,,Kostěná věznice." odpověděl prostě Rhys a vrátil se do pokoje. Sirius ostatním popřála dobrou noc a následoval ho. Její partner seděl na posteli s rukama ve vlasech. ,,Vážně ti nic není?" zeptal se a zvedl k ní pohled. Dívka si opět rozvázala jeho košili a odhalila stříbrný náhrdelník, který nesundávala. Byl to dárek k narozeninám od Rhyse, nikdy by ho nesundala.

,,Jsme v pořádku." mávla rukou. Posadila se vedle něj a chytila ho za ruku. Byla horká a občas se lehce zatřásla. Klepal se!  ,,Třeseš se." řekla mu Sirius a opřela si hlavu o jeho holé rameno.

,,To přejde." zatřásl rukou za kterou ho držela a dlouze jí políbil do vlasů. Nehýbala se a nechala ho, aby nasál vůni jejích vlasů a užíval si jí. ,,Teď už určitě neusnu."

,,Jestli zase zítra půjdeš bojovat..." když se jí podíval do očí měl v nich takovou tmu, která jí přiměla nepokračovat. 

,,Půjdu bojovat za své přátele a rodinu, nechci vidět své lidi trpět, vojáky umírat a svou zemi chřadnout... A nechci vidět tebe nešťastnou." zvedl jí palcem a ukazováčkem bradu. ,,Pojďme spát, vypadáš unaveně."

,,Ty máš co říkat! Jak by si asi teď vypadal kdyby tvou tvář tolik neléčila magie?"

Rhys si lehl a zadíval se do tmy nebes. ,,Asi jako můj zjizvený a debilní bratranec." Znovu jí rozesmál!

,,Dobře, stejně už jsem unavená."  lehla si na svou stranu postele, zády k Rhysovi ve snaze po tomto nočním výstupu opět usnout. ,,Ani na to nemysli!" varovala ho když cítila jak se k ní otočil. On na její varování ovšem nedbal a křídly si jí přitáhl k sobě a úplně zakryl. ,,Co to má být?"

,,Mě ať klidně zabijí, ale na tebe nikdo sahat nebude." zašeptal polohlasně. Cítil, že chce jít spát a proto nechtěl mluvit nahlas. Neměla sílu už mu odpovídat a proto jen něco broukla. Vlastně ho víceméně ani moc neposlouchala.

 Ráno se opět probudila před úsvitem. Její král už byl ten tam

,,Další den, další boj." zamumlala si pro sebe a vyhlédla z okna. Jaro bylo v plném proudu a pohled na Půlnoční dvůr byl jako obvykle kouzelný. ,,Škoda, že to Rhys teď nemůže vidět." povzdechla si. Když se zase jako obvykle učesala, umyla a oblékla vydala se ven. Čekala, že hned jak otevře dveře pod nohama jí zakřupe rozbité sklo z noci, ale ono nic. Rám obrazu byl opravený i ten minulý byl už uklizený a zeď vypadala jakoby do ní král včera vůbec nevrazil vší silou meč. ,,Zase další den bez něj..." povzdechla si 

Vždycky jsem s tebou, na to nezapomeň, drahá Sirius. Ozval se jí v hlavě jeho odtělesněný hlas. Musela se pro sebe usmát a jakoby cítila, že i on na druhé straně pouta se usmál. Pak už se zase rozhostilo ticho na jeho straně, ale nebylo to takové ticho jako když tetování ještě neměla. 

,,Vůbec si nevzpomínám jaké to tenkrát bylo." Uvědomila si. Měla už ho tak dlouho, že si nedovedla představit že už nikdy v hlavě neslyšela jeho hlas. I když spolu přes pouto nekomunikovali stále slyšela vzdálené láskyplné šeptání jeho temné ebenové hradby. Když se s těmito myšlenkami vydala chodbou cítila jak se směje. To by jinak nebyl on!

Omlouvám se lidi, ale poslední dobou mi to moc nejde. Nějak se nedokážu vůbec soustředit.

Zloději snů III.Kde žijí příběhy. Začni objevovat