It's a Life I Choose [Probíhá korekce]

Úvod

Kopyta duní o zem, hříva vlaje ve větru, srst se třpytí v záři slunce. Udýchaní jezdci si užívají pocit jet na tom krásném zvířeti, co je tak velké a přitom tak zranitelné.
Avšak někteří vypadají, jakoby je to ani trochu netěšilo.
Koně stále běží v cvalu a nepřestávají. Zaběhnou až do hlubokého lesa, kde se mi ztrácí z dohledu.

Někdo si ani neuvědomuje jaké má štěstí, když může ke koni kdykoli přijít do stáje s ranní porcí ovsa a čerstvé mrkve. Kdy si může vzít sedlo a uzdečku a jít se jen tak projet, uvolnit se a vyčistit si hlavu od všech negativních myšlenek.

O tomhle sním už od dětství. Avšak se mi ani teď se mi nepoštěstilo. Vždy, když jsem žádala rodiče o to, abych mohla chodit do jezdecké školy, která je mimochodem jen kousek od našeho domu, našli si výmluvu, proč nemůžu.

K té jezdecké škole se chodím dívat každé odpoledne. Vždy, když přijdu ze školy, hodím si tašku do pokoje a utíkám ven. Jen zde, u přítomnosti koní, si můžu vyprázdnit hlavu.

Ale já toužím po něčem víc. Nechci se do konce života jen dívat. Chci také jezdit a zažít jaké to je, dívat se na svět z koňského hřbeta.

Do školy moc nezapadám. Nemám moc kamarádů. Vlastně mám jen jednu - Bellu. Ostatní jsou přemalované tak, že by si je mohl člověk splést s tou plastovou panenkou Barbie. Společně s Bellou si z nich děláme srandu a zapřísahaly jsme si, že takhle nikdy nedopadneme.

Kromě koní mám ráda knížky. Opravdu ráda čtu a nejvíc na čtení miluju, když nevnímám nic jiného než slova, písmenka, řádky a tu úžasnou vůni.

Celým jménem se jmenuji Elizabeth Moonová. A Je mi 17 let. Jsem asi 175 centimetrová bruneta.