Our problem (BVB FF CZ)

6.

Naladila jsem si housle a jako první začala hrát Metallicu. Pomalu jsem dohrávala, když se ozvaly rány do dveří. ,,Do prdele Amando, já ti říkala že tě nechci do večera vidět!" divím se, že nevyrazila dveře, rychle jsem přešla ke dveřím, ale neotevřela je. ,,Ale ty mě nevidíš," odpověděla jsem provokativně nazpět. ,,Nezahrávej si," stále zněla dost naštvaně. Tím naštvaně ale myslím spíš to, že už nebouchá do dveří ale jen na mě řve. ,,A co když budu?" optala jsem se a vrátila se k houslím, na které jsem začala hrát. Tentokrát skladbu od Evanescene - Bring Me To Life.

Nakonec to asi po hodině skončilo tak, že jsem hrála náhodné noty a ty pak zapisovala. Normální lidi skládají třeba na piánu nebo na kytaře. A pak jsem tu samozřejmě já s mými houslemi. Na to jen tak nenarazíte.

Nakonec jsem se na to vykašlala, protože jsem necítila prsty. Housle jsem opatrně položila zpět do pouzdra a pouzdro následně zavřela. Moje břicho nelidsky zakručelo a v tu chvíli mi došlo, že moje poslední jídlo tvořil před 6 hodinama "oběd" v podobě fastfoodu.

Co nejtišeji jsem otevřela dveře a vykoukla na chodbu. To by jsem nebyla já, kdyby jsem neměla to štěstí a plastická san zrovna neotevřela dveře. Během milisekundy mě už držela za vlasy a táhla dolů ze schodů. ,,Když to neudělaj rodiče, udělám to sama. Vypadni a už se nevracej!" hodila mě před dveře. Naštvaně jsem se zvedla a s dupáním vystoupala zpátky schody do mého pokoje. ,,Co si jako myslíš že děláš?" zeptala se pištivě ale já už tahala velkou sportovní tašku a házela do ní oblečení, elektroniku a spoustu dalšího. Snad nic důležitého nezapomenu. S naštvaným výrazem jsem se podívala na Ivetu a sešla schody. Po došněrování mých steelek jsem se rozešla k "sestřičce" a pořádně jí vrazila. Ta se jen chytla za tvář a zůstala šokovaná. Já se s úsměvem otočila a vyrazila vstříc "velkému dobrodružství" do ulic města.

Naštvaně jsem kráčela po městě a dívala se do země. Najednou jsem cítila jak mě někdo zezadu chytl a překryl mi pusu rukou abych nemohla ječet. Já jakož to inteligentní holka to i tak zkusila ale marně. Pak už jsem slyšela jen povědomý smích, než mi došlo, kdo to je. Holky už mě pustily a já se na ně otočila ,,Vy jste takový hovada... já se bála že mě chce někdo támhle zatáhnout do lesíka nad potůčkem a znásilnit ale hovno! To jste jen vy dvě," po mém proslovu se rozesmějou ještě víc.

Až po chvíli si Sára všimne mé tašky a začne ,,Kam se stěhuješ s tímhle," a ukázala na poloprázdnou sportovní tašku. Já jako samozřejmě velmi špatná lhářka se na ní usmála a odpověděla ,,Nikam, jen malá hádka s Ivetou," Sára se zamračila ale nic neřekla ,,Malá? Kámo, vždycky, když to byla "malá" hádka si šla se školním batohem a ne s tímhle," ,,Tak nebyla tak malá ale já o to zvládnu i bez vaší pomoci, dobře?" holky si mě nedůvěřivě prohlédly ,,Jsi si jistá?" ,,Jo jsem, kdyby něco tak zavolám nebojte," věnuji holkám upřímný a unavený úsměv. Ty si mě ještě jednou nedůvěřivě prohlédly, ale nakonec se rozešly opačným směrem než já.

Povzdechla jsem si a šla směr brigáda. Mám sice volno ale tak... Who cares? Má malá postava se pomalu přibližovala směrem ke krámku. Už jsem dokonce viděla i Lenu která s úsměvem obsluhovala zákazníky. To nikdy nepochopím, jak může bejt furt sakra tak optimistická? Já se taky často směju ale Lena? Ta asi jede 24/7 nebo nevím.

Teprv když jsem došla ke krámu si mě všimla. ,,Ahoj Amýsku, co tady děláš s tou taškou?" zeptala se se zvídavostí v hlase. I když se to nezdá, ví toho o mě celkem dost a tak mi stačilo říct jediné slovo ,,Sestra," vydechla jsem unaveně a Lena jen chápavě kývla. ,,Nemám to vzít za tebe? Stejně ted namám na příštích, minimálně 5 hodin co dělat," slušně jsem se zeptala. ,,Jestli by ti to nevadilo, celkem se mi to i hodí," ,,Tak fajn, dej mi náhradní klíče a já zamknu," podala mi malý svazek klíčů a odešla.

CC
Od té doby, co jsem si s Am psal naposled moc dlouho sice neuběhlo, ale já se strááááášně nudím a kluci dole hrajou nějakou hru na Xboxu. Takže jsem chtěl Amy napsat jenže neodpovídá. Smutně jsem sešel schody a vzal si bundu s tím, že se alespoň projdu. Když jsem pocházel obývákem Andy si mě všiml. ,,Kam jdeš?" ,,Jen se projít, nudím se," ,,Amy ti neodpovídá a tak nevíš co bys co?" začal se smát a já nevěděl co říct ,,Jak jsi..." ,,Příště neměj na instagram heslo CCmora1234," ,,Fájn, ale i tak..." Andy vstal a přešel k věšáku kde si vzal mikinu. ,,Co děláš?" zeptal jsem se. ,,Jdu s tebou za Am protože tě určitě nenapadlo že bude na brigádě a tak tam jedu já a ty se mnou," a otevřel dveře. ,,Andy čekej!"

Nový díl je na světě! Doufám že se vám líbil a pište ohlasy či pro něj hlasujte, já se s vámi loučím a budu se těšit u další kapitoly,

Dark Veronika