"Neni to ani tvoje chyba hyung. Je to jen má vina."
Kookie vstal z postele, šel ke skříni a následně jí otevřel. Začal vyndávat oblečení a skládat si ho do kufru.
"Neměl jsem sem jezdit a ničit ti tvůj život hyung. Jen jsem si myslel, že se spolu zpřátelíme. Opravdu jsem se snažil. Snažil jsem se ti zalíbit, ale jak vidíš.. nepovedlo se mi to..."
Jungkook si schromáždil své věci a z očí mu tekly slané slzy.
Chlapec si otřel slzy rukou a popotáhl nosem.
"Nikam nejdeš!" Tae vytrhl kufr z rukou mladšího.
"Ale ano, půjdu. Nezastavuj mě, prosím!" Jongkook si vzal kufr zpátky. Byl vážně naladěn a zdálo se, že nebylo ani možné změnit jeho názor.
Taehyung zapojí všechny mozkové buňky a snaží se něco vymyslet, hlavně aby Jungkook neodcházel, jenže nic ho nenapadlo a..
"Neodcházej..." zašeptal Taehyung tiše a objal mladšího zezádu. "Nevadí mi, když tu zůstaneš."Přitiskl si ho víc k sobě o políbil do vlasů.
Jungkookovi z překvapení vypadl kufr z rukou a s nečekaně obrovskou ránou dopadl na zem.
Stejně velkou ránou byl i jeho život, který se náhle zhroutil. Nevěděl, jestli se má odtáhnout nebo se ještě víc přitisknout k svému milovanému hyungovi.
Zůstat nebo odejít...
◀◀◀✨▶▶▶
🌟⭐🌟1K🌟⭐🌟
>>>>>Děkuju<<<<<
