Flashback
"Ahoj, synku, jak se máš?''
''Ahoj, mám se fajn. Jak se máš ty?"
"I já se mám dobře, co škola?"
"Vše je v pohodě. Děkuju, že jsi zavolal, chyběls mi."
"Omlouvám se Tae, vždyť víš,že jsem velmi zaneprázdněný, cestovaním, výlety, schuzkami, prací..."
"Jo, já vím, ale pořád mi chybíš. Kdy se vrátíš?"
"Promiň synu, ale nemůžu přijet, práce mi to neumožňuje."
"Práce? Nebo nová rodina?"
"To neříkej. Vždyť víš, jak moc tě mám rád."
"Jo..." pronesl potichu.
"O prázdninách se budu snazit přijet, to ti přísahám. Jen nebuď naštvaný."
"Hmm... To je v pořádku, nejsem naštvaný. Budu čekat. Myslím, že si to společně užijem."
" Doufám, že ano. A mmochodem, Jungkook tě pozdravuje, chce se s tebou opravdu moc setkat."
" Já ne! zakřičel V.
"Můj synu, proč jsi takový? Uvidíš, bude se ti líbit, a nezapomínej, že jste bratři, i když nevlastní."
"Neni to můj bratr! A proč jsi o tom vůbec začal mluvit? Nelíbí se mi to."
"Víš... je tu jedna věc, Kookie přestoupí do vaší školy..."
"Supér, a co já s tim?" přerušil otce.
"Byl bych rád, kdyby jste bydleli spolu."
V nebyl nijak zvlášť potěšen. Ne. Byl silně proti. "Co?! Děláš si srandu?! Ne, ne, ne. Jsem proti!" začal hysterčit. "Ne, ne, ne a tečka!"
"Uvidíš, určitě se zkamarádíte." uklidňoval ho.
"Ne, já nechci." stál si za svým.
"No... udělej to pro mě."
"Proč? K čemu mi to bude?" řekl naštvaně.
"Takže souhlasíš?"
"Nee!"
"Výborně. Děkuji ti, synku. Určitě se zkamarádíte. Uvidíš. Neubližuj mu, dobře? Mám tě rád. Ahoj."
"Taky tě mám rád. Měj se."
Proč? Proč musím bydlet s klukem, který mi vzal otce, který s ním každý večer sedí a říká co je nového ve škole?! To mam dělat já, ne on. Jak mám žít s někým, kdo mi vzal všechno, vzal mi mé dětství, otcovskou podporu? Jak já ho nenávidím. Nenávidím tě Junkooku! Nenávidím!
***
Tae POV
Ráno jsem musel být na letišti, vyzvednout naši princeznu. Přál bych si, aly nikdy nepřiletěl. Hajzl.
A jak ho mam poznat? Viděl jsem ho jen jednou, a to na fotce, kde stál ruku v ruce s mým otcem. Vypadá jako normální kluk:... Tmavé vlasy, tmavé oči, bledou pleť. Na sedmnáct let, byl poměrně vysoký. I když, je mi jedno jak je vysoký. Mám obavy z něčeho jiného a to z toho, jak s ním budu žít?
Takto přemýšlejíc jsem seděl asi půl hodiny, ale ten debil se tu ještě neukázal.
Konec Tae POV
Tae přešel k oknu, když v tom ucítil ruku na rameni. Otočil se a okamžitě se ocitl v náručí cizince, tak přišel s myšlenkou, že tento cizinec může být Jungkook.Tae ho chtěl okamžitě odstrčit, ale v tom Jungkook pustil Hyunga a začal něco velmi rychle vysvětlovat. Tae si všiml, že je velmi rád. Což u u něho byl přesný opak.
"Hyung, jsem tak rád, tak šťastný!" křičící mladší s úsměvem.
"Proč jsi tak šťastný?" zamumlal Tae s kamenným výrazem.
"Tomu, že od teď budeme žít společně, že jsme se konečně setkali. Hyung nemůžeš si představit jak moc jsem se s tebou chtěl setkat!"
"Blahopřeju..." lhostejně odpověděl V a zamířil k východu, mladší už se na nic neptal a následoval Hyunga.
Na ulici si stopli taxi a nasedli, celou cestu byli ticho. Za půl hodiny dojeli a vešli do domu.
Tae po Kookiemu hodil vražedný pohled a okamžitě si sedl k počítači ignorujíc přítomnost mladšího.
"Hyung, mám hlad." zasténal Kookie.
"Pokud máš hlad, tak si něco objednej. Nebo sis myslel, že ti budu vařit?
"Promiň Hyung, já neznám tvou adresu..." odpověděl tiše a našpulil rtíky s nadějí, že zapůsobí na naštvaného chlapce.
"Dobře, objednám jídlo. Teď mě nech na pokoji!" Tae protočil očima a ukázal ke dveřím. Chlapec odešel, kam mu Taehyung ukázal se slovy: "Omlouvám se, že ruším, Hyung"
