"Kde jsi byl?" hraně se zeptál Taehyung, zkřížil ruce na prsou a opřel se o stěnu. Taehyung chce probodnout mladšího, tak bolestivě jak to jen jde. Ale Jungkook se snaží mu nevěnovat žádnou pozornost, a ignoruje ho. Chlapec projde okolo, bez jakékoli odpovědi. Nad tím se Taehyung jen zašklebí a jde do kuchyně.
Uvařil si horký zelenéhý čaj, vzal si ho i s talířkem sušenek a šeldo obývacího pokoje.
Po otevření notebooku okamžitě obdrží zprávu od Jimina. Rozklikne KakaoTalk a domluví si s nim sraz v nedalekém parku.
Taehyung opustí dům bez vědomí mladšího, a jde do parku.
Když se konečně dočká Jimina, ihned začne mluvit o své šílené situaci a jak moc ho štve Jungkook. "Já s ním prostě nemůžu být. On mě totááálně sere." začne si okamžitě stěžovat, jako nějaka stará bába, Jimin se tomu jen směje a okamžitě dostáne pohlavek. "Raději abys mi pomohl se ho zbavit." Taehyung je vážný, jako nikdy jindy. A Jimin, upřímně řečeno, začíná mít strach, protože on opravdu nechce jít k soudu a pak i do vězení. Vždyť je ještě tak mladý.
Do vězení Jimin nechtěl, tak rychle vymyslel "luxusní plán," který by měl podle něho fungovat.
"Jsi si jistý, že to bude fungovat?" Tae byl trochu udivený kamarádovou nabídkou, ale co na to říct, je to přeci Jimin. Takže se neni čemu divit.
"Určitě." pronese Jimin s podezřelým úšklebkem, což u Taehyunga vyvoláva husí kůži s pocitem, že vše dopadne ...... né tak, jak by mělo. Ale i tak nicméně souhlasí s Jiminovo plánem, přestože si neni jistý, že to bude fungovat, a dokonce si myslí, že je to ten nejdebilnější nápad ze všech nejdebilnějších nápadů co mu Jimin kdy řekl . Ale nedá se nic dělat, třeba to bude fungovat.
Po tom co upozornil Jimina, že ho zabije, když ten jeho "luxusní plán" nevýjde, se s nim rozloučil a namířil si to rychlým krokem domů.
Kvůli studenému větru necítí prsty. Snaží se svým teplým dechem zahřát své ruce, ale moc to nepomáha. Strčí si ruce do kapes bundy a zrychlí.
Zatímco se starší někde flákál na ulici, Jungkook se najedl, osprchoval, ošetřil si rány a rozhodl se jít si lehnout o něco dřív, ale zastavil se v půli cesty, protože uviděl zapnutý laptop Hyunga. Nejspíš někam pospíchal, pomyslel si chlapec a vzal si notebook do rukou. Ano, není to hezké, ale zvědavost Kookieho přemohla.
Na obrazovce si všiml složky s názvem „osobní fotografie." Po rozkliknutí narazí na rodinnou fotografii, kde je ještě malý Taehyungv náruči svého otce a vedle ještě živé matky.
Do očí se mu okamžitě nahrnuli slzy, je mu líto Hyunga. Teprve teď pochopil, jak je to pro Taehyunga bolestivý, je osamělý a smutný. Zčásti se cítí provinile, protože on byl vždy s rodiči, co mu dávali lásku a teplo, které Hyung nedostával. Tak proto ho Taehyung tak nenávidí, protože on měl všechno a všichni mu se vším pomáhali. Byli spolu, měli radost za Jungkookovo úspěchy. Ale Taehyung neměl nikoho, kdo by mu držel palce, radoval se za jakýkoliv jeho úsilích. Vždycky dosáhl všeho sám a nikdy neočekával pochválu a podporu, vždyť ani neměl od koho něco takového očekávat, Výjimkou jsou přátele, kteří byli vždy nablízku. Taehyung jim za to byl velmi vděčný, i když jsou podle něj totálně retardovani, hlavně Jimin. Ale i tak je měl moc rád, i přes jejich retardaci věděl, že maj uvnitř dobré duše.
Jungkook zabraný do svých myšlenek, si nevšiml naštvaného Taehyunga ve dveřích. "Co tu doprdele děláš?!" Rozzuřil se Taehyung z takové drzosti mladšího. Jak si vůbec mohl dovolit sahat na jeho věci?! Hajzl.
