Osudová minulost

Cizí muž

,,Pšššt! Ztiš se trochu" uslyším z vedlejší místnosti a tak se probouzím. Budík ukazuje tři hodiny ráno. Všude jsou slyšet vzdechy.

,,Tak tro-o-chu zpo-zpomal... Áchh" ozývá se a já si uvědomím, co se zrovna děje. Moje matka si asi pět metrů ode mne užívá s nějakým cizím chlapem. V našem domě nejsou úplně nejsilnější zdi a tak je většina věcí slyšet.

Snažím si polštářem zacpat uši, ale moc to nepomáhá. Teda upřímně vůbec. Vezmu si do ruky mobil a podívám se, jestli mi ještě včera večer Shane nenapsal. Projíždím upozornění, ale zpráva žádná, a tak mobil položím zpátky na noční stolek.
Jak dlouho to asi ještě může trvat? Já chci spát!

Vylezla jsem z postele a šla směrem k záchodu. Otevřela jsem dveře od pokoje a zatočila doprava. Když jsem vešla dovnitř, tak jsem uviděla něco, co bych nikdy vidět nechtěla. Všude bylo rozházené oblečení, mokro a bílá tekutina. Já ale na záchod potřebovala. Pro jistotu jsem se zamkla a co nejopatrněji se dostala k záchodové míse. Když už jsem si byla jistá, že prkénko je v čistotě, tak jsem si sedla.

Zrovna jsem si myla ruce a někdo zaklepal na dveře. Leknutím jsem o kus uskočila.

,,Halóó, Gwendolyn jsi tam?" slyšela jsem mámu křičet. Kdo jiný by tu asi měl být?

,,Jo" zamumlala jsem odpověď. Přemýšlela jsem o tom jestli mám odemknout a normálně opustit koupelnu nebo odmítat odejít. Spíše jsem se přikláněla k té první možnosti a to nejen proto, že až do rána bych tu nevydržela, ale hlavně proto, že to tu strašně smrdělo.

,, Dělej schovej se!" Bylo jediné, co jsem z vedlejší místnosti uslyšela. ,, Otevři, potřebuju na záchod" řekla máma už trochu hlasitěji. Když odemknu a máma půjde na záchod, tak ten cizí chlap bude pořád někde schovaný v domě. Co když je schovaný někde v mém pokoji? ,,Odemkni!" Křičí přes dveře moje máma. Rozhodnu se to udělat.

Hned poté, co zámek cvakne a já otevřu dveře, mě něco bouchne do hlavy. Ucítím pouze velikou bolest a zatmí se mi před očima. Padám na zem...

~~~
Tma. Tma je to první čeho si všimnu, když se proberu z bezvědomí. Všude jenom tma. Když se pokouším zvednout, tak si uvědomím, že okolo mě jsou všude nějaké věci nebo zeď. Ležím na břiše a nemohu se hýbat. Pokouším se, alespoň trochu narovnat, ale marně. Jsem tu uvězněná.

Jestli to takhle půjde dál, tak mi tu dojde potřebný kyslík. Musím se odtud, co nejrychleji dostat.

Snažím se otočit na záda. Když už se pomalu dostávám na bok, tak si všimnu okna. Přímo naproti mně je zavřené okno, kterým sem prosvítá trocha světla. Po větším zaměřením na věci okolo sebe uvidím nějaké korálky, propisku a... BATERKU! To by mohla být moje záchrana. Pokusím se pro ni sáhnout, ale je moc daleko. Nachází se u mých nohou. Kdyby se mi podařilo se k ní nějak dostat blíž, tak bych už pro ni mohla sáhnout rukou.

Po chvíli se mi konečně podaří lehnout na záda. Pomalu se svým tělem přesouvám směrem dolů. Natahuju ruku směrem k baterce...

,,Prásk!" Rozletí se odněkud dveře. Leknutím otočím hlavu směrem za zvukem, čím přičiním spadnutí věcí poblíž mě.

,,Nehýbej se, nebo to bude bolet!" Řekne mužský hlas blížící se ke mně. Najednou nademnou něco praskne a mě chytí dvě silné paže, které si mě následovně přehodí přes rameno. Zavážou mi nějakou látkou oči a nesou pryč. Začínám pěstmi bouchat do zad toho chlapa, co mě někam odnáší. Párkrát se otevřou nějaké dveře a pak mě neznámý muž odhodí na postel.

Kroky se pomalu oddalují až nakonec zmizí. Chvíli ještě čekám než si rozvážu oči.

Donesl mě do mého pokoje.

Co když to byl ten stejný muž, který si dneska v noci užíval s mojí mámou? Proč se pro mě vrátil? Co je zač? Myšlenkami se mi honí mnoho otázek na které nemám odpověď. Jednoduše je hodím za hlavu. Podívám se na budík ukazující 9 hodin ráno, teď bych měla být ve škole, ale místo toho ležím s modřinami v posteli.

Řeknu si, že teď už jít do školy je zbytečné a že si také potřebuju odpočinout.
S takovými pocity také usnu.

•••
Ahoj, doufám že se vám kapitola líbí a všem děkuju za podporu.❤️

Eliska123a💕