11. kapitola

1.1K 143 9
                                    

A snad na vteřinu mu Pansy uvěřila. Srdce v hrudi se jí zatřepetalo nadějí a touhou po tom, aby byl Draco opět šťastný. Avšak o chvíli později svůj postoj ihned přehodnotila a její tvář se naplnila pohybností spolu se znepokojením.

„Nerozumím tomu," vydechla tlumeným hlasem.

Není mrtvý! Jen se něčím nakazil, nejspíš jej zasáhli nějakou neznámou kletbou, nebo tak něco! Normálně přišel za mnou do pokoje a mluvil se mnou!" radostně se zasmál Draco a jeho výraz prozrazoval, že je sám stále lehce v šoku.

Pansy však zůstávala i nadále skeptická. A to nejen proto, že nechtěla zvyšovat naději sama sobě – vždyť se Dracovi mohlo klidně jen něco zdát! Se skousnutým rtem trpělivě čekala, než ze sebe blonďák vychrlí veškeré novinky.

„Seděl přímo tady, na mé posteli, a omlouval se mi, říkal, že se mu stýská!" Potěšeně se Draco usmál a přitáhl si svá kolena k hrudi. „Ale taky říkal, že se mě nemůže dotknout, jinak se prý taky nakazím."

„Nakazíš čím?" povytáhla Pansy obočí.

Draco však jen pokrčil rameny. Překřížil si nohy a musel rychle zamrkat, aby zabránil svým slzám vytéct mu z očí. „Odešel dřív, než jsem se ho mohl zeptat. Prý ho v jednu chvíli může vidět jen jeden člověk, víš? Ale věřím, že se ti také brzy ukáže!"

Žena mlčela a mnula si ruce. „Až se tak stane, pak ti teprve uvěřím," dostala ze sebe nakonec. Ale blonďáka její postoj nezajímal. Sám byl naprosto šťastný a ztracený ve svém světě údivu a spokojenosti.

„Jak myslíš," zašeptal. „Nezlobím se."

A opravdu se nezlobil. Na to byl až příliš šťastný.

Ahoj! Tak co říkáte na dnešní kapitolu? Líbila se vám? Konečně je Draco šťastný, viďte? :) Užijte si (nebo aspoň přežijte) dnešní den. ;D Mějte se! :)

Makkakonka

Gentle Madness - Drarry (CZ) ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat