Free! - Kouzelný motýl a Černý tučňák

Kapitola 3. : Poprvé na misi

Rei přistál na střeše jednoho vysokého domu a rozhlédl se po okolí. ,,Tak kde je ten můj parťák?!" zeptal se sám sebe a hned poté za sebou uslyšel křik, tak se otočil. Černý tučňák se za ním za doprovodu máchání rukou nekontrolovatelně řítil po své ledové cestičce. Rei ho instinktivně chytil a dodal: ,,Dávej pozor! Počkat, ty jsi Černý tučňák?!" Drobnější chlapec se na něj po chvíli vcelku roztřeseně podíval, usmál se a přikývl. ,,A ty jsi ten Motýlek?" zeptal se chlapec v černém a Rei s jemně růžovými tvářemi přikývl. ,,Páni, a ty křídla jsou opravdový?!" zeptal se šokovaně a šťastně zároveň Černý tučňák a jemně svého partnera zatahal za fialová křídla, načež Kouzelný motýl trochu zasyčel bolestí. ,,Ano, jsou opravdová a bolí to, když se jich dotýkáš... takže přestaň!" napomenul ho a Tučňák se mu omluvil. ,,Takže, vypadá to, že tu máme hodně silnýho superpadoucha!" spustil energicky chlapec v černém a Rei dodal: ,,No né, vážně? Toho bych si nevšiml, když měří zhruba tři metry a dokáže chrlit oheň!" Bělovlasý uraženě nafoukl tváře a spustil: ,,Tak fajn, pane Dokonalý. Kdo ho dostane první je vítěz! Polární kouzlo - Led!" A poté skočil ze střechy, ze které dopadl na břicho přímo na ledovou skluzavku. Motýl chvíli jen nevěřícně koukal, ale poté roztáhl křídla a rozletěl se stejným směrem jako jeho spolubojovník. ,,Hmm... tak dobře, co bych mohl použít? No jistě! Tu tyč u pasu určitě nemám jenom na ozdobu!" řekl si v duchu černovlasý Kouzelný motýl a popadl ocelovou tyč za opaskem. Hodil ji na hlavu superpadoucha, který momentálně útočil ohněm na Tučňáka Nagisu, jenž se bránil vodou. Tím odlákal padouchovu pozornost. Potom se k němu tyč vrátila jako bumerang. Nagisa se na něj vděčně usmál a znovu se začal soustředit na protivníka. Najednou si všiml, že má kolem krku náhrdelník, který přímo podezřele zářil. Nagisa použil vodní pramen a přitáhl si náhrdelník k sobě. Vzal ho do ruky a začal jím mávat na Motýla. ,,Hej, Motýlku! V tomhle je určitě schovaná Arisu! Musíš ji polapit!" zakřičel Tučňák a Rei, na kterého momentálně superpadouch chrlil oheň a on se mu vyhýbal, přikývl a obrovskou rychlostí přiletěl za Nagisou. Bělovlasý mu hodil náhrdelník do rukou a začal je oba bránit vodou, protože jejich protivník nebyl tak hloupý, aby po nich přestal útočit. Motýl přistál za Tučňákem a najednou si uvědomil, že vlastně nemá ani tušení, jak polapit Arisu. A pak mu to došlo. ,,Živá budoucnost!" zvolal a najednou mu zfialovělo vidění a viděl přesný postup polapení. Poté to zopakoval; prodloužil tyč na úroveň svého pasu, pustil náhrdelník na zem, zničil ho, takže z něj vyletěla vážka Arisu, a chytil ji do tyče. Nakonec, když už byla čistě bílá a tudíž i neškodná, ji propustil a ona odletěla neznámo kam. Poté se vše vrátilo do původního stavu a ze superpadoucha se stal opět normální chlapec. Černý tučňák napřáhl ruku a Kouzelný motýl si s ním plácl. Téměř okamžitě se k nim rozběhli novináři a Tučňák loktem dloubl do Motýla. ,,Motýlku, nemyslíš, že je jich tu nějak moc?" zeptal se a Rei přikývl, přivinul si ho k sobě a vzlétl. Když byli asi dvě stě metrů nad zemí, Motýl se svého parťáka zeptal: ,,Tak, kam to bude, Tučňáčku?" Nagisa, který byl právě těsně natisknutý na černovlasém chlapci, se na něj podíval a zeptal se ho: ,,Víš, kde bydlí Nagisa Hazuki?" Rei na něj udiveně pohlédl a Nagisa zakoulel oranžovýma očima a řekl: ,,Je to můj nejlepší kamarád. Dál už se nevyptávej."

,,Vždyť jsem se na nic neptal...!"

,,Já vím, ale ten tvůj pohled bohatě stačil," řekl trochu nakvašeně Tučňák a Motýl se usmál, sevřel stisk kolem jeho pasu a druhou rukou ho pohladil po bílých vlasech.

----------------

Přistáli na střeše Nagisova domu. ,,Tak, děkuju za doprovod. Odsud už to zvládnu sám. Měj se, Motýlku," řekl poněkud melancholicky Nagisa a poté radostně dodal: ,,A hodně štěstí do naší další mise!" Potom mu zamával a chystal se odejít, jenže Motýl ho nenechal. Chytil ho za ruku, přitáhl si ho k sobě a objal ho. Nagisa chvíli jen zíral vinou vzniklé situace, ale potom ho objal nazpět. Když se od sebe odtáhli, Rei ho pohladil po tváři a s úsměvem řekl: ,,Ať se nám příště daří stejně jako dneska." Poté odletěl do svého domu. Nagisa se ještě chvíli s ruměncem díval za ním dokud nebyl dostatečně daleko a potom si oknem vlezl k sobě do pokoje. Přeměnil se nazpět a padl na postel.

--------U Reie doma--------

Rei proletěl oknem do svého pokoje, přeměnil se nazpět a sedl si ke stolu. Michio přistál před jeho nyní opět fialové oči a svůdně se zeptal: ,,Co to mělo znamenat, to na té střeše? Však víš, jak si ho tam objímal? Hádám, že ses snažil udržet, aby jsi ho nepolíbil, co?"

,,Nech toho... Nejsem si jistý, ale myslím si, že-"

,,Jseš do něho blázen!" dokončil to za něj Michio. ,,Nic takového jsem přece neřekl!" bránil se Rei. ,,Věř mi, nakonec se dáte dohromady," řekl Michio a Rei zrudl ještě víc. ,,Už toho nech!" rozkřikl se na něj, ale motýlek se nenechal odradit. ,,Motýlí věštby jsou vždycky pravdivé!" dodal s úsměvem a jelikož se Rei nechtěl dopustit vraždy, tak se rozhodl, že si raději udělá domácí úkoly.