Another Dursley

|11|

"V tom případě vypadni" vystrčila jsem ho z kupé a znova se posadila na své místo.

"Ale docela,  jak to říct... Zkrásněl?" Viv se nervózně zavrtěla na svém sedadle .

"To je možný, ale je to pořád stejný vůl" založila jsem si ruce na hrudi a koukala z okna našeho kupé.

"Měli bychom se převléct do hábitu" zašeptala moje kamarádka.

"Jo asi ano" uchechtla jsem se a jen čekala, až se konečně dostaneme do Bradavic.

**
"Jak pak se máš,  Dursleyová?" ozval se za mnou posměšný hlas,  který tentokrát nepatřil Malfoyovi.

Otočila jsem se na dívku s černými vlasy.

"A ty jsi kdo?" zamračila jsem se. Nechápala jsem její chování vůči mně. Nikdy jsem jí nic neudělala, dokonce jsem ji ani neznala.

"Pansy Parkinsonová" její hlas zněl, jakoby v jednom kuse pištěla.

Její obličej mi připomínal mopsa.

"Aha, no a?" odsekla jsem a chystala se odejít na snídani, ale dřív mě znova zastavila.

"Nemluv takhle se mnou, mudlovská šmejdko" pomalu jsem se otočila a přemýšlela, co ji na to říci.

"Možná jsem mudlorozená, ale aspoň nevypadám, jako mops, kterého někdo kopl do ksichtu." ušklíbla jsem se.

Její tvář nabrala červené barvy.

"Ty-"

"O co tady jde?" vztek na Parkinsonovou jsem se rozhodla vylít i na něj.

"To není tvoje věc peroxide" odfrkla jsem si. Kolem nás stálo pár lidí a všichni vypadali šokovaně.

"Jak to-"

"Mluvím s tebou tak,  jak si zasloužíš a jestli se ti to nelíbí, jdi si stěžovat svému tatínkovi a než to vyřeší, zalez mámě pod sukni" přejela jsem oba pohledem a odešla do Velké síně.

S láskou Katt 🐍