Osudová minulost

Táta?💔😭

,,Né prosím ne" slzy mi tečou po obličeji a já je nedokážu zastavit.

,,Omlouváme se, ale už nedokážeme pomoci. Je to ten nejvážnější případ za 10 let" odpovídá mi starší pán v bílém plášti.

,, To-o mě nezajímá-má, já chci tatín-tínka" vzlykám a snažím se myslet na něco pěkného.

,,Chápeme, že pro sedmnácti letou dívku jako jste vy je to těžké, ale nebojte se, zvyknete si." ,,Jak? Jak si mám jako zvyknout?! Byla to jediná osoba, která mě měla doopravdy ráda a důvěřovala mi!" říkám si v duchu. Abyste si neříkali: Ano mám ještě matku, ale ta mě z celého srdce nenávidí. Už od malička se mě snaží zbavit, ale ještě jí to moc nevyšlo, protože pokaždé tu pro mě byl táta, který se mi snažil pomoct. Ale teď? Co mám asi dělat? Každý den utíkat před smrtí? To se nedá vydržet. Znovu jsem se rozplakala. ,,Prosím nebrečte, teď vás odvezeme domů a vy si odpočinete. Je vám to jasné?!"

,,Aa-no" odpovím a utírám si slzy. Bude to těžké, ale já to zvládnu.

~~~
Celé odpoledne jsem strávila v posteli. Nemohla jsem přestat myslet na to, že už nikdy nebude někdo, kdo by mi pomohl. Bylo mi strašně. Ještě nikdy jsem se necítila tak vyčerpaně. ,,Můj tá-taa um-umřel" vzlykala jsem do polštáře. Kdyby do toho obchodu nejezdil, kdyby jen zůstal doma, kdyby... ,,Žádné kdyby" šeptal mi můj vnitřní hlas. Musím se dát dohromady! Zrovna když se chci jít převléknout do pyžama, tak slyším zvonit můj mobil. Zvednu to a podívám se, kdo mi to vůbec volá. Nemám moc kamarádů, teda upřímně nemám žádné kamarády.
Nějaké cizí číslo pomyslím si a přemýšlím, jestli to nemám rychle típnout, ale co se může stát? Tak to zvednu.

,,Haló" uslyším vycházet z mobilu.

Rozhodnu se odpovědět: ,,Ano?"

,,Ahoj" proč mi sakra říká ahoj? Vždyť ani nevím, kdo to je.

,,Ehm a-a-hoj promiň, že se ptám, ale nevím kdo jsi." zeptám se nesměle.

,,Aha. Ty si na mě nepamatuješ? Jednou jsme se potkali na škole v přírodě. To jsem já Kahlen. Jmenuješ se snad Gwendolyn ne?" Po vyslovení jejího jména mi hned došlo s kým si volám. Je to o rok mladší holka. Po mém prvním setkání byla na mě strašně milá a snažila se mi s každým mým problémem pomoct. Jak jsem na ni mohla zapomenout?

,, Ježiši Kahlen to jsi ty? Když jsme odjeli tak se mi strašně stýskalo, ale zapomněla jsem si od tebe vzít telefonní číslo a sociální sítě nepoužívám. Kde jsi ho vzala ty?"

,, No to víš, jsem tak trochu stalker" slyšela jsem, jak se uchechtla, ,, ale od toho tu teď nejsem. Chtěla jsem se zeptat jestli bys nechtěla v sobotu přijet na moji takovou menší párty, budou tu různý kámoši ze školy a jestli chceš, tak si někoho můžeš vzít s sebou třeba jako doprovod. Adresu ti řeknu. Přijedeš?" Zeptala se a v jejím hlase bylo slyšet očekávání. Ještě nikdy jsem na žádné párty nebyla ani nejsem moc společenský člověk. Co když něco zkazím? ,,Prosííím" zakřičela do telefonu. Ještě chvíli jsem přemýšlela a pak se definitivně rozhodla.

,, Ano, přijdu" odpověděla jsem. Třeba mi to pomůže si nějaké přátelé najít. I když tomu moc nevěřím, podle všech jsem jen šprt, který nikdy nic nedokáže a navždy bude sám bez přátel a podle mě i bez rodiny.

~~~
Po tom, co mi Kahlen řekla veškeré informace, tak jsem se konečně šla převléknout do pyžama a vyčistit si zuby. Dívám se do zrcadla a přemýšlím, co to se mnou je, proč se se mnou nechce nikdo bavit, všichni se mi vyhýbají a nikdo se mnou ani v nejmenším nechce navázat kontakt? Teda kromě Kahlen. To jsem tak divná? Nebo ošklivá? Ať jsem dělala cokoliv, tak mi to nikdy nepomohlo. Asi je to osud, někdo má štěstí a někomu život stojí za houby a já patřím k té druhé skupině. Co bych jenom dala za to mít normální život? Zavrtěla jsem hlavou, abych vyhnala negativní myšlenky a šla do postele.
Ze smrti otce jsem se ještě moc nevzpamatovala, takže mi celkem dlouho trvalo než jsem usnula.
~~~
,,Co čumíš?! Vypadni! Hned!" Začal na mě křičet asi o rok starší kluk než jsem já. Stála jsem na prázdném parkovišti. Měla jsem hrozný strach. Rychle jsem se otočila a snažila se utéct, než se mi to ale povedlo, tak jsem ucítila dvě silné paže kolem pasu. Začala jsem hlasitě volat o pomoc, ale bylo to zbytečné. Byla jsem tu sama se dvěma staršími kluky. Ten jeden, co na mě předtím křičel mě prudce chytil za ruku a vedl směrem k jejich autu. Ten druhý nás následoval. Snažila jsem se vymanit z jeho sevření, ale bohužel bylo moc silné. Blonďatý kluk zezadu do mě prudce strčil...

A já se probudila. Se zrychleným dechem jsem se posadila a podívala na hodinky na mém nočním stolku, které ukazovaly půl sedmé. Zvedla jsem se a šla se obléknout. Dneska mě čeká dlouhý den, pomyslela jsem si.

~~~
Cesta do školy proběhla v klidu. Škola se nachází asi 400 metrů od mého domu, takže chodím pěšky.

Vzala jsem si věci ze skříňky a vydala se do třídy. Cestou jsem potkala pár lidí, kteří si na mě znechucením ukazovali nebo se posmívali. Snažila jsem se je nevnímat a sebevědomě kráčela směrem ke třídě. Občas do mě i někdo strčil, ale já jsem ho jen obešla a pokračovala dál.

Když jsem se konečně posadila na své místo a připravila si věci na hodinu, tak zazvonilo. Místo učitele do třídy vstoupila ředitelka s jedním celkem vysokým blonďatým klukem. Měl na rtech úšklebek a rozhlížel se po třídě. Ještě nikdy jsem ho tu neviděla, ale už od pohledu jsem z něho neměla dobrý pocit. Pod jeho uplým tričkem byly vidět vypracované svaly. Všude ze třídy se ozývaly holčičí hlasy ,,awww" a ,,ten je sexy".

,,Mladí žáci a žákyně, toto je náš nový student, jmenuje se Shane Dawson. Doufám, že ho vezmete mezi sebe a ukážete mu prostory ve škole" dopověděla ředitelka. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila naše třídní učitelka.

,,Dobrý den. Á nový žák, zatím se posaď ke..." rozhlížela se po třídě a já se modlila, aby nevyslovila moje jméno ,, Gwendolyn" vyslovila a ukázala na volné místo vedle mě. Ach ne, moje přání nebylo vyslyšeno.
Podíval se mým směrem a na tváři se mu objevil úšklebek. Uhnula jsem pohledem a čekala až se posadí.

~~~
Ahoj milý čtenáři a čtenářky, jsem moc ráda pokud jste začali mojí knížku číst a budu moc ráda za hlasy a komentáře ❤️. Pokusím se vydávat kapitoly pravidelně, ale záleží spíše na tom jestli budu mít čas. Moc vám děkuju za jakoukoliv podporu a těším se na vás v další díle.

Eliska123a💕