Pohled Verunky
Týden na horách už uběhl a já zase sedím ve škole. Naštěstí v nové škole. Všichni jsou tu hrozně milí. Zazvoní na přestávku a všichni si stoupnou kolem mojí lavice. Chrlí na mě otázky a já s radostí odpovím. Zazvoní na hodinu a všichni si sednou zpátky do lavic.
Pohled Petra
Verunka je ve škole a já chodím po obchodech s papírem co si napsala k Vánocům. Zašel jsem do elektra a koupil nový mobil. Pak jsem šel do hračkárny a začal kupovat věci. Vyšel jsem s plnýma rukama tašek a šel do knihkupectví . Koupil jsem jí knížku a šel k autu. Dal jsem věci do kufru a jel domů. Doma jsem všechno uklidil aby to nenašla a koukl se na hodiny. Bylo jedenáct hodin. Vzal jsem klíče od auta a jel pro Verunku. Zastavil jsem před školou a šel dovnitř. Zrovna učitelka vedla Verunky třídu do šatny. Verunka si mě všimla a běžela ke mě. Skočila mi do náruče a já ji dal pusu do vlásků. Ostatní si mě taky všimli a běželi ke mně. Podepsal jsem se všem a všichni šli s radostí do šatny. Pak za mnou přišla učitelka.
Uč- Pan Lexa ?
Přikývl jsem.
Uč- Mohla bych s váma mluvit ?
Petr- Jasně. Verunko běž si pro bundu a přezout se.
Pohladil jsem ji po vláskách a ona běžela do šatny. Otočil jsem se na učitelku.
Uč- Verunka je trochu pozadu a potřebovala bych aby si to dopsala. Je chytrá a celkem to pochopila za dnešní hodiny, takže stačí, kdyby si to dopsala.
Petr- Určitě to s ní dopíšu.
Uč- Děkuju.
Zrovna přišla Verunka. Rozloučil jsem se s učitelkou a šly jsme k autu.
Petr- Dej mi tu tašku.
Usmál jsem se na ní. Podala mi tašku a já se divil jak jí má težkou . Dal jsem ji do kufru a nasedl do auta.
Petr- Máš hlad ?
Verunka- Jooo.
Zasmál jsem se.
Petr- A chceš do restaurace, nebo doma?
Verunka- Udělaš doma buchtičky se šodou?
Petr- A ty by jsi je chtěla?
Verunka - Jooo.
Petr- Tak budou buchtičky, ale musíme jet nakoupit.
Zastavil jsem před obchodem a vystoupil. Chytil jsem Verunku za ruku a šli jsme do obchodu. Nakoupili jsme a jeli domů. Doma jsem udělal buchtičky a zavolal Verunku. Sedli jsme si ke stolu a jedli. Dojedly jsme a já dal nádobí do myčky.
Petr- Veru !?
Přiběhla a koukla se na mě.
Petr- Musíme dopsat úkoly, co mi pro tebe dala učitelka. Tak přines sešit na češtinu.
Verunka- Ale já nechci.
Zamračila se na mě.
Petr- Utíkej.
Otočila se a šla pro sešit. Hodila ho na stůl a sedla si.
Petr- Neházej s tím.
Asi hodinu jsme dělali úkoly.
........................................................................
Verunka už spí a já balim dárky co jsem koupil. Dobalil jsem dárky a šel spát.
YOU ARE READING
Už se neboj, seš v bezpečí/ Petr Lexa
FanfictionMalá osmiletá holčička, která to nemá vůbec lehké.