Už se neboj, seš v bezpečí/ Petr Lexa

❤4❤

Pohled Petra

Ráno jsem se probudil a šel si udělat hygienu do koupelny. Oblíkl jsem si černý džíny a bílí tričko. Udělal jsem Verunce snídani a šel ji vzbudit.

Petr- Verunko?

Zašeptal jsem. Viděl jsem že ji začali cukat koutky úst.  Otočila se a dělala že spí. Přetočil jsem ji a začal lechtat. Hned otevřela oči a začala se smát.

Verunka- P-Petře p-prosím.

Po chvilce jsem přestal. Vstala a šla do kuchyně. Sedla si ke stolu a začala jíst.
Dojedla jsem a šla se převlíct. Vzala jsem si růžoví legínky a bílí tričko. Vlasy jsem si rozčesala a dala do culíku. Vyčistila jsem si zoubky a i s taškou šla za Petrem. Petr se na mě usmál, vypl televizi a vstal. Šli jsme do chodby a obuli se. Chtěla jsem vyjít, ale Petr mě zastavil.

Petr- A co bunda ?

Verunka- Tatínek vždycky říkal že bundu nepotřebuju.

Koukla jsem na něj.

Petr- No tak to ne, hezky jsi ji vezmeš.

Natáhl se pro černou bundu s růžovíma kytičkama a podal mi ji. Oblékla jsem si ji. Petr mi otevřel dveře a mi vyšli. Nasedli jsme do auta a jeli k nový škole. Petr zastavil před velkou budovou. Vylezla jsem a s Petrem šla za ředitelem. Všichni se na nás koukali s otevřenou pusou, nevěděla jsem proč. Bylo to nepříjemné. Došli jsme k ředitelně a Petr zaťukal. Ozvali se dále a mi šli dovnitř. Sedli jsme si do křesel. Petr tam podepisoval papíry a já se nudila. Přemýšlela jsem jaký to tady bude. Petr se zvednul a já taky. Petr odešel a já tu zůstala s ředitelem. Ředitel mě dovedl do třídy. Posadil mě do druhý lavice vedle nějaký holčičky. Za ten den jsem si našla hodně kamarádů. Šla jsem s jednou kamarádkou Sárou k šatně a povídali si.

Sára- Veru,  že se mi tvůj táta podepíše.

Verunka- Proč?

Sára- T-ty to nevíš?

Verunka- Co bych měla vědět?

Sára-  Tvůj táta je zpěvák.

Začala se smát a zmizela. Přemýšlela jsem proč mi to neřekl. Bylo mi líto. Přezula jsem si boty a oblékla bundu.  Před školou už čekal Petr, obešla jsem ho a šla si sednout do auta. V životě jsem zažila hodně lží. Petr nasedl a otočil se na mě.

Petr- Copak ?

Verunka- Nic.

Odsekla jsem. Petr si povzdychl a rozjel se. Doma jsem zalezla do pokoje.  V 7 jsem vylezla s pokoje a šla za Petrem. Bylo mi ho líto, přehnala jsem to. Nechci o něj přijít. Seděl na sedačce a koukal na film. Když jsi mě všiml stoupl si.

Petr- Máš hlad ?

Přikývla jsem a Petr šel do kuchyně. V půlce jsem ho zastavila.

Verunka- P-Petře?

Petr- Ano?

Otočil se na mě.

Verunka- Promiň.

Sklopila jsem hlavu.

Petr- Za co se omlouváš ?

Verunka- Chovala jsem se k tobě hnusně a nechci přijít i o tebe, ale ve škole říkali že seš zpěvák, bylo mi líto že si mi to neřekl.

Cítila jsem jak mi po tváři tečou slzy. Petr přišel ke mě a setřel mi slzy.

Petr-  Ty za nic nemůžeš a promiň že jsem ti to neřekl. Budu ti říkat všechno, neboj.

Usmála jsem se a šla s Petrem do kuchyně.