Zloději snů III.

Prolog

Uběhli dva měsíce! Dva měsíce co se Sirius snažila odnaučit svých zlozvyků zloděje a být princeznou, bohužel to nezabíralo! Stále trávila dny tréninkem s gardou, ale čas od času měla nějaké povinnosti jakožto princezna. Nejhorší však bývali noci v jejím pokoji! Chyběl jí Rhys. Byl sice v pokoji jen několik pater pod ní, ale když neležel s ní v posteli necítila se tak úplně bezpečně. Jednou či dvakrát to nevydržela a šla za ním dolů, ale pokaždé byl někde v tahu takže se smutně vrátila zpět do svého pokoje a pokoušela se usnout bez něj! Pokoušela se trávit i čas se Sagitarem a Lionelou než odjedou někam na jih. Šla se s nimi rozloučit do přístavu ve společnosti Rhyse. Nevěděla, že ten den co nastupují na loď je poslední den co je uvidí. O pár dní později totiž přišla do království zpráva o tom, že loď se potopila během bouře a že král s královnou zemřeli! Sirius nad jejich smrtí truchlila, ale dělalo jí mnohem větší starosti, že má vládnout království. Byla jediný potomek královského páru a jediný dědic Prvního nočního krále. Ona však nevěděla jak se vládne! Neuměla to! Ona byla vychovaná jako zlodějka a nerozuměla politice ani podobným pletichám králů a šlechty! Byl tu však někdo kdo na dvoře strávil dost let aby se to naučil! Mistrně dokázal vytvářet lsti, odhadnout lidi a zdejší lid ho měl nejen v úctě, ale také ho měl rád. Rozhodla se o pomoc požádat Rhysandema, který na ní přes den neustále dával pozor. Jednou večer si ho odchytila a zatáhla na balkón, aby ho požádala jestli jí pomůže vládnout. Ten den udělal Rhys něco nečekaného. Klekl si před ní a podal jí stříbrno-zlatý prsten s velkým modrým drahokamem, který vypadal jako hvězdné nebe a uprostřed byla velká zářivá hvězda. Rhys jí ten den požádal o ruku! 

Jelikož jsem tak trochu v časovém presu tak nestíhám, hrozně se proto omlouvám, že kapitoly nebudou vycházet pravidelně!