Unforgattable《Avengers》✔

30.Krušné ráno

Zase jsem stála uprostřed lesa na malé mýtině. Znovu už ne, prosím. Kolem mě se opět váleli stovky těl v kalužích jejich krve. Podívala jsem se na ruce, na kterých byla krev. Zabila jsem je já.

„Bloody Death utečte, kdo můžete!“ zařvala za mnou nějaká žena.

Otočila jsem se na ní a v tu chvíli jí vletěl nůž do srdce. Kolem nože svítila modrá mlha. Podívala jsem se na ruce a z jedné se ona modrá mlha objevila. Zděšeně jsem se rozhlédla kolem sebe ve snaze najít pomoc či oporu. Té se mi ale nedostalo Bylo to pořád to stejné. Zato se začali ozývat hlasy těch mrtvol kolem mě.

Jsi vrah! Baví tě zabíjet! Jsi vraždící zrůda! Zabíjíš pro radost! Jsi vražedná mrcha! Máš na rukou krev stovky mrtvých!

Křiky se ozývali čím dál víc hlasitěji a hlasitěji. Kolem mě se najednou objevili všichni Avengers. Tentokrát nebyli všichni. Chyběl Steve.

„Myslela jsem, že si na naší straně. Ale jsi stejná jako tvá matka.“ zavrčel znechuceně Tony.

„Jsi zrůda.“ zabručel Clint.

„Jsi vrah. Užíváš si zabíjení.“ odplivl si Bucky

„Nemůžu za to.“ zašeptala jsem a do očí se mi nahrnuli slzy.

„Ale prosím tě. To vykládej někomu jinému.“ mávla Nat lhostejně rukou.

Chtěla jsem něco říct, ale z rukou mi vystřelila modrá mlha a všechny je zabila. Jejich těla klesla k zemi.

Zalapala jsem po dechu, srdce mi vynechalo pár úderů a slzy začali téct po tvářích. Zabila jsem vlastní rodinu. Kolem mě se zase začaly ozývat ty hlasy. Nabírali na hlasitosti. Zničeně jsem klesla na kolena a ruce položila na uši.

„Přestaňte prosím.“ vzlykla jsem.

Nepřestávali. Naopak nabývali na větší a větší hlasitosti. Přes slzy už jsem skoro nic neviděla. Už jsem jen čekala, až se vzbudím, ale nic.

„Kate.“ ozvalo se za mou.

Zvedla jsem pohled a zahlédla Sharon se Steve.

„Vidíš, lásko. Říkala jsem ti, že je to jenom vrah.“ pronesla ke Stevovi.

„Lásko?“ zarazila jsem se.

„Co se divíš. Přece bych nebyl s tebou.“ odbyl mě Steve.

Potom si přitáhl Sharon k sobě a políbil jí.

Vzbudila jsem se a myslela jsem si, že snad umřu. Hlava mě bolela ještě víc, než kdy jindy, a k tomu se mi chtělo zvracet. Nechápala jsem, proč se mi ten sen pořád vrací. Vidět umírat Avengers pořád a pořád dokola nebylo vůbec příjemné. Promnula jsem si oči a otevřela je. Ležela jsem na zemi v párty patře. Pomalu jsem si sedla a prohrábla si vlasy. Měla jsem pořádné okno. Poslední, co jsem si pamatovala, bylo karaoke s Buckym, pak už mám jen tmu. Zahlédla jsem Tonyho s červeným flekem na bílé košili. Zděsila jsem, co se mu stalo, ale když jsem si všimla flašky od kečupu, kterou svíral v ruce, tak se mi ulevilo. Po tom snu, to nebylo zrovna moc srandovní, jako by to bylo jindy. Pak mě ale zarazilo úplně něco jiného. Rozhlédla jsem se pomalu po celém patře a nezahlédla jsem nikoho jiného. Byli jsme tady jen já a Tony. Nechápala jsem, jak, když jsme slavili všichni.

„Do hajzlu.“ zaklel Tony, který se právě zbudil.

„Tati?“ špitla jsem.

„Kate? Co se dělo?“ koukl na mě a pomalu si sedl.