Unforgattable《Avengers》✔

4.Zoufalost

Probudila jsem se až ráno u sebe v pokoji. Posadila jsem a v tu chvíli jsem toho litovala. Nehorázně mě bolela hlava a bylo mi špatně. Asi jsem to přehnala víc, než jsem chtěla. Myslím, že po tomhle nechci alkohol další dobu vidět. Prohrábla jsem si vlasy a snažila jsem si zvyknout na tu bolest. Po odhození deky jsem zjistila, že mám na sobě pořád šaty od včerejška. Přehodila jsem nohy přes okraj a opatrně si stoupla. Když jsem dokázala udržet rovnováhu, došourala jsem se ke skříni. Popadla jsem obyčejné šedé tepláky a černé tričko. Zalezla jsem do koupelny, dala si rychlou sprchu, převlékla se a ještě přes sebe hodila župan. Odlíčila jsem si obličej a vyšla jsem zpět do pokoje. Z něj jsem se rozešla rovnou do obýváku. Tam byli úplně všichni. Dokonce i Chris.

„A. Vida kdo se nám probudil." zvedl se Tony.

„Mohl by si prosím mluvit, trochu potichu." požádala jsem ho.

„Tak já mám mluvit po tichu. Můžeš mi říct, co tě to napadlo?" zvýšil hlas.

„No co, nudila jsem se, tak jsme se zabavili." mykla jsem rameny a sedla si do křesla.

„Jo pobavit. Ty se ztřískáš jak něco, ale chtěli jste se jen zabavit." rozhodil rukama.

„Nechci nic říkat, ale ty nejsi o nic lepší, Tony." podotkl Bruce.

„To neznamená, že se musí chovat, jak já." odbyl ho.

„Jsem tvoje přesná kopie, měl by si to čekat." pousmála jsem se.

„Dost! Do odvolání máš domácí vězení." utnul debatu.

„A ty se mi kliď z očí." mávnul ke Chrisovi.

Ten se zvedl a radši zmizel.

„Tony a nemůžeme to nechat až od zítra? Měl jsem dneska připravené překvapení, když máme se Stevem Kate na starost." protestoval Bucky.

„Ne. Zaslouží si trest." zavrhl to a sedl si k Nat.

„Nechci nic říkat, ale myslím, že trest už si odpykala. Nevidíš, jak jí je blbě." usmála se Nat.

„Jo, souhlasím." pousmála jsem se.

Tony po mě hodil naštvaný pohled, tak jsem radši zase sklapla.

„Fajn, ale žádné podobné nápady. Ručíte mi za to." podíval se na Steva a Buckyho.

„Neboj, nic takového se nestane." ušklíbl se Bucky.

„Pojď se mnou." kývla ke mně Nat.

Zvedla jsem se a šla za ní do kuchyně. Sedla jsem si ke stolu a Nat přede mě postavila skleničku s aspirinem a vývar.

„Děkuju." poděkovala jsem jí.

„Nemáš za co. V klidu se najez." usmála se a zmizela.

Vypila jsem naráz celou sklenku s aspirinem a pustila jsem se do polévky. Když jsem měla dojedeno, uklidila jsem po sobě a šla jsem zpátky do obýváku. Nutno podotknout, že mi bylo už o něco lépe.

„Jestli jsi najedená, tak se běž obléknout." usmál se Bucky.

„Dobrá." přikývla jsem zmateně.

Ani jsem si tedy nesedala a vydala jsem se k sobě. Zalezla jsem do pokoje, zavřela jsem dveře a přešla jsem rovnou ke skříni. Vybrala jsem si černé legíny a tmavě šedivé tričko s rozparkami na stranách. Zašla jsem do koupelny, kde jsem se převlékla, upravila si vlasy a přidala jsem řasenku. V pokoji jsem si pak ještě obula černé kotníkové boty na podpatku a vzala si ještě černou bundu.