Hayffie story CZ

19.kapitola

Ráno mě probouzejí sluneční paprsky, které nutí otevřít má přilepená víčka k sobě. Do hlavy mě hned udeří šílená bolest. Jakoby mě někdo bodal do hlavy, nejpříjemná bolesat. Bolestí síknu a chytnu se za svou bolavou hlavu. Když si uvědomím, že ležím pod lehkou sametovou šedou pokrývkou úplně nahá, celá ztuhnu. Hlavu nakloním mírně do prava a vedle sebe vidím spícího Haymitche, jak klidně pochrpuje. Sednu si na kraj postele, která nepříjemné zaskřípe a nohy vysící z postele ani nedopadnou na zem. Kusy a cáry oblečení ležící na zemi mě docela zděsí, ale po myšlence, že jsem s ním zažila pernou a krásnou noc mi vykouzlí příjemný úsměv na rtech.

Chystám se vstát a vzít si ze země zbytky oblečení, ale někdo mě chytá za zápěstí a nutí mě tím se už ani hnout. S pokrývkou ovinutou kolem mého těla se otočím na Haymitche a opatrně se usměji. Hned mé zápěstí pouští a sedám si k nemurtak, aby mi to bylo příjemné.

Chci něco říct, jenže mě opět čapne za ruku a tím mě přinutil si lehnout vedle něj. Svou hlavu pokládám na jeho hruď a poslouchám jeho čisté a milující bušící srdce. "Moc si toho nepamatuju, ale vím, že to bylo skvělé." uchehctla jsem se a ani jsem nad svými slovy nepřemýšlela a vydala ze sebe nahlas myšlenku, kterou jsem měla v hlavě.

"No, to bylo." řekl chraplavím hlasem a dal mi pusu na temeno hlavy. Docela se cítím trapně za to, co se stalo, dokonce že jsme byli i v podnapilém stavu.

"Pamatuješ si něco ty?" otázala jsem se ho. Myslela jsem, že si nebude pamatovat ani jak jsme došli domů, ale mýlila jsem se. "Jistě, že si to pamatuji. Jsem zvyklí, takže si pamatuji každičký detail.. " každičký detail? Můj tázavý pohled namířil na Haymitche, svraštila jsem obočí. "Každý? Jak to myslíš, každý? Co jsem třeba jako včera, vlastně dneska, dělala?" překvapeně jsem se na něj dívala. Studený vzduch, který proudil škvírami oken mi nepříjemně přejel po zádech. Po celém těle se mi objevila husí kůže. Posadila jsem se do sedu a omotala si sametovou dekou celé tělo, takže mi čouhala jen hlava. Haymitch si mě sjel celou pohledem.
"V noci jsi byla dost divoká, křičela jsi mé jméno, sypala ses po mě, že jsem s tebou tak tak vyšel schody a-.. "
"Dost, to mi stačí, abych věděla, že se nemám příště tak zřídit."

Haymitch se jen pobaveně smál. "Co je tak smíchu?" poté jsem se začala smát taky, protože jsem to nevydržela a při té představě se začnu smát ještě hlasitěji. Přitáhne si mě k sobě a začne pohybovat svými a mými rty.

Sednu si na něj obkročmo a opět spojím naše rty. Vážně si myslel, že mu dám takhle po ránu, když mám v hlavě střepy a je mi zle? To jo.
Lehnu si něj celá, že na něm ležím svým obsaženým tělem a šibalsky se usmívám. "A já myslel, že.. "
"Nic nebude, je mi špatně, chci kávu." přeruším ho. Lípnu mu pusu na špičku nosu a konečně z něj slézám a beru si své kousky oblečení.

Rychle sbíhám schody a mířím do kuchyně. Na stole vidím košík s čerstvým pečivem. Peeta tu musel být ještě před, než jsme se vzbudili, protože pečivo je ještě teplé. Na vrchu košíku je nejspíše vzkaz.

Na kocovinu, dobrou chuť. -P

On myslí fakt na všechno, asi dopadli lépe, než JÁ. Nalévám do konvice vodu a dávám na plotnu. Mezitím si to namířím do koupelny, hned se zděsím při pohledu na tu šeredu.

Počkat, to jsem já! Poskočím dva metry dozadu, když v tom drknu na hranu sprchového koutu.
Bezmyšlenkovitě sundávám oblečení a lezu do sprchy.
Takhle nemůžu být už ani vteřinu. Pouštím na sebe horkou vodu a užívám si jak kdybych měla poslední sprchu v mém životě.

Po mé dlouhé sprše vylézám s omotaným ručníkem a mojrými vlasy ven. Leknu se, když uvidím stát Haymitche mezi dveřmi s hrnkem s černou tekutinou.

"Vylekal jsi mě." obořila jsem se na něj.
"Kávu máš na stole, zlato." přešel ke mně a mně se zatajil dech. Stál vedle mě tak blízko. Srdce mi málem vyskočila z hrudi, když v tom svou ruku stahoval za moje záda. Už už jsem si myslela, že si mě k sobě přisune, ale jen si dal svůj hrnek kávy na nějakou skříňku za mnou.

"Teď jsi byla úplně mimo. Slyšel jsem tvoje srdce, jak moc rychle bije." usmál se a vzal moji tvář do dlaní. Poté se ode mě odsunul a vyměnil si se mnou místo ve sprše. Zavřela jsem za sebou dveře. Na stole jsem viděla svůj hrnek a pečivo na talíři. Rychle jsem odběhla nahoru se převléct do něčeho pohodlného a než jsem seběhla dolů, Haymitch už seděl u stolu a pojídal croissant, na který jsem okamžitě dostala chuť.

Sedla jsem si už vedle něj a usrkla si ze svého hrnku. Ukousla si ze svého croissantu.
"Co budeme dělat, myslím po snídani a odpoledne?" přerušil už tak nepříjemné ticho, takže jsem ráda, že navázal nějaké téma.
"Nevím, můžeme ležet, nebo se jít projít do lesa, nebo do města.. Je mi to jedno." usmála jsem se a pohladila po hřbetu ruky. Stočil svou ruku tak, že mě chytil a pevně stiskl.
"Tak uvidíme, venku je hezky, můžeme toho nějak využít." řekl.
"To by jsme mohli, ale jen chvíli, potřebuju to dospat, aspoň chvíli." usrkala jsem ze svého hrnku. Pustil mou ruku a já si do ní mohla vzít sladký rohlík s mákem.
"Nebo ležet v posteli a-." než to stihne dopovědět, kopnu ho nohou do holeně, že bolestí zaskřehotá.
"A to si říkáš chlap?" dostávám záchvat smíchu, v tom mě začne Haymitch popichovat.
"Nech toho, to lochtá." ale nepřestává, což mě už dostává do vzteku.
"Sakra, Haymitchi!!" silně ho od sebe odstrkuji. Věnuje mi kamenný výraz a začne se smát. Zase se začnu smát taky. "Tohle není vtipné."
"Není no, ale rád tě popichuju." mrkl a pokračoval ve snídani a já též.