Hayffie story CZ

3.kapitola

Dráha Effie

Už je to rok a několik týdnů, co jsme tě neviděli. Ano, píšeš nám dopisy, ale to nám nestačí. Chceme tě vidět i přes to, že hodně pracuješ. Proto jsme ti zařídili volno, aby jsi nás přijela navštívit. Taky jsme mohli přijet, jenže musíme pracovat na naší zahrádce a celkově o dům a věčně opilý Haymitch nám to neulehčuje, jako jsou občas chvilky, kdy je střízlivý, ale moc ne. Tak počítej s tím, že zítra sedáš na vlak, jede ti to v 8 a budeš tam kolem poledne. Na nádraží tě bude čekat Haymitch a pomůže ti s kuframa.
Pa, Katniss a Peeta.

,,Achh, to je zrovna to, co potřebuju slyšet, co moje papírování, kdo to za mě udělá?" -Sakra! Ephumie Trinketová, zvedni ten svůj kapitolský zadek a jeď za nimi, papíry si můžeš vzít s sebou- mluví moje já, to moje druhé já tam ve mně.
,,Asi mají pravdu, už bych se měla přijet podívat, ale co Haymitch? Bojím se jeho reakce až mě uvidí. Přeci jen,už je to dlouhá doba.." říkám si, když právě sedím na gauči a popíjím svůj nejoblíbenější skořicový čaj, úplně mi to připomíná Vánoce a to je teprve konec září.

Jdu si pobalit svoje nejnutnější věci, hlavně šaty a paruky, líčení, ale taky boty na těch gigantických podpadcích.
,,Nejradši bych chodila v teniskách, oblečená jako člověk a svoje krásné krátké blonďaté vlasy po ramena ukázala Kapitolu. Ale jsem to stále já, Effie, ta, která dá vždy přednost kapitolskému oblečení jako vzorná dáma." důležitě se usměje.

Jdu si dát horkou vanu, jen tak tam ležím a přemýšlím o zítřku, jak to bude vše probíhat. Jsem děsně nervózní. Když se kouknu na hodiny, tak vyjeknu.. ,,To už je 22:00? Ráno v 6:00 vstávám, abych vše ztihla. Ve vaně jsem opravdu byla hodinu?" pozvedne obočí a upřeně hledí na sebe v zrcadle.

,,Tak Effienko, krásně se odlíčíš, vyčistíš zoubečky, vyčůrat a spinkat, zítra máš velký den. Bože, já jsem asi fakt blázen" začnu se hlasitě smát přes celý dům.

Jdu do své ložnice, která je vybarvená všemožnými barvami, postel je bílá, polštářky zelené, žluté, červené, růžové, modré. Jsou tam oblíbené barvy mých vítězů, tak ráda je tam mám. Skříň je oranžová, koberec fialový a lampičky na stolečku u postele tyrkysové. Ze skříně si vezmu volné bílé tílko a černé šortky a jdu na kutě.

- Ne, nechte mě, nic nevím, nic!! Nechci ty hadičky do rukou neeeeee.... aaaaaaa-

Rychle si sednu a začnu křičet, po chvíli se uklidním. ,,Byl to jen zlý sen, jsem doma a v bezpečí" kouknu na hodiny. ,,Mmm, 3:00 za pár hodin vstávám, snad to dospím."

*crrrr, crrrrr, crrrrr,crrrr*

Zaklapnu otravný budík a ještě na chvíli zavřu oči a najednou. ,,Sakra, za chvíli, dobře za dvě hodiny, mi to jede, 12. Kraj, Haymitch, Katniss, Peeta."
Rychle vstanu z postele a mířím do koueplny, kde si dám rychlou sprchu, udělám si snídani a jdu zpět do koupelny udělat veškerou hygienu. Poté jdu ke své skříni a vytahuji žlutooranžovohnědé šaty dlouhé po kolena s dlouhým rukávem, začnu se líčit u svého toaletního stolečku, dám si jen lehký make-up, aby to sedlo k šatům, které mi udělal Cinna ,,Ach, Cinna, chybí mi jeho styl módy." a paruku vyrobenou z mých vlasů.
Povypínám všechno a jdu na chodbu, kde si na sebe dám lehký kabátek z nepravé kůže, vysoké podzimní hnědé kozačky na podpadku a vyjdu ven i s obrovským kufrem. ,,No, počasí nevypadá moc slibně, ale pršet nebude."

Na nádraží jsem o 10minut dříve, tak si sedám na lavičku a popíjím kafe z automatu, kdežto mě zastaví Octavia se svou čivavou.

,,Effie? Kam výletíš?"

,,No, víš, do 12. kraje za mým týmem, dlouho jsem je neviděla a chybí mi."

,,Ahaa, tak to jo a co tvoje práce, tvoje papírování?"

,,To mám s sebou, takže tam se nudit nebudu.."

,,Tak se mi vrať živá a zdravá, paa" dá mi pusu na tvář a já její polibek oplácím.

,,Měj se, Octavie"

V tom udeří zvon na osmou hodinu a vlak už je tady. Nastoupím a za chvíli vyjedeme, stále přemýšlím, jak to bude probíhat, hrozně se bojím, ale i těším. Vlak se rozjel. ,,Takže teď tu budu sedět 4 hodiny a nudit se, naštěstí, že mám ty papíry " začnu je hledat v kufru ,,Sakra, kam jsem je dala? Prohledala jsem snad celý kufr a ony nikde. Neee, to snad nee, já je nechala na kuchyňské lince, že si je ráno dám na vrch kufru" začnu se mlátit rukou o hlavu. Světe div se, že jsem si nevytřásla mozek z hlavy.

,,Paní, jste v pořádku?" ptá se průvodčí.

,,Cc-cože, a-ano j-jsem jsem, omlouvám se" začnu kmitat očima, odkud se bral ten hlas. A před mnou stál docela pohledný, až k nakousnutí, průvodčí, hledím na něj.

,,V pohodě, nic se neděje." usměje se a jeho zářivý úsměv mě zhypnotizuje.

,,Jízdenku, prosím"

panuje tam ticho

,,Haloo, paní, jízdenku prosím."

Zatřesu hlavou. ,,Omlouvám se, tady ji máte"

,,Děkuji, příjemnou cestu"

,,Děkuji také"

Čas utíká docela rychle, za chvíli tam jsme, tak jen na chvíli zavřu oči. Když je probouzím, vidím už krajinu 12.kraje a začnu se třást. ,,Sakra, proč musí pršet? Snad má Mitch deštník, zapomněla jsem si ho doma, jsem fakt debil, já snad vyrostla u debilů na dvorečku, nebo fakt nevím."

Vlak zastavuje, seberu svůj kufr a mířím ke dveřím. Vystoupím. A on nikde.
,,Si dělá ze mě legraci, ne?"
Nemám u sebe deštník, nic, tak tu chvíli sedím a čekám se, jestli se objeví.
Uběhlo asi 15 minut a on nikde.
,,Tak jdu sama, prší o něco méně, tak to dám." Ale co moje vlasy? ,,Grrr, já toho Haymitche zabiju."

Už jsem ve Vesnici vítězů, v půlce cesty začalo nehorázně pršet, tak jsem rychle prolítla domy a hned, jak se spatřila Haymitchův dům, zamířila jsem přímo k němu. Svůj obří kufr jsem táhla po těch schodech. Začnu klepat a ono nic, zopakuji to ještě několikrát. Už mi došla trpělivost, prostě do nich vrazím a jdu tam sama.

∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽∽
Tak jsem se dokopala k věští části, má něco přes 1000 slov, wau. :D
Tak snad se líbilo. Další kapitolu čekejte brzo.
Zatím AHOJ u další části. ♡