Delilah

1.

Ráno mě probudil náš pes. Bohužel ani jeho štěněčí oči mi nedokázaly vytvořit úsměv na tváři. Při pohledu na černé šaty, které byly už od středy připravené na židli, se mi líhnuly v očích slzy. Kdybych nemusela, nejdu tam. Nechci truchlit v kostele nad tím, že mě opustila další milovaná osoba. Nejlíp se mi truchlí, když jsem sama.

Flashback
Zaspala jsem. Ani bych se nesnažila pospíchat a být ve škole co nejdřív, ale dnes to dělám kvůli tátovi. Poslední dobou je dost unavený a ničí mě ho vidět tak vyčerpaného. Nechci mu přidělávat starosti. Odhrnula jsem peřinu a mířila k mé skříni s oblečením. Dnes jsem opravdu kašlala na to, jak vypadám. Ze země jsem zvedla pohozené džíny, které by si jednou taky zasloužily vyprat a ze skříně bílé tričko. Při sebíhání schodů jsem pomyslela na to, jak Shannon může být taková mrcha a nevzbudila mě. Je něco jako má macecha, ale mnohem horší. Tátu obírá o všechny naše peníze, protože ona sama nevydělává a radši sedí celý den doma a kouří jednu cigaretu za druhou. Řekla bych, že je miluje víc, než tátu. Ale táta si toho nevšímá. Nevnímá, jak dokáže s lidmi manipulovat, jen kvůli ní jsem tady nešťastná.
Když jsem seběhla dolů, nebylo to tam cítit kouřem, jako vždy. Vešla jsem do kuchyně a pohlédla na místo, kde Shannon vždycky kouří. Tentokrát tam nebyla. Vlastně se mi docela ulevilo, že jsem nemusela poslouchat všechny ty její řeči. Jen jsem nad tím pokrčila rameny a vyběhla ven z domu, abych stihla autobus.

Ten den do školy volali z nemocnice.

Endflashback
Možná tam bude tátovi líp. 
Neochotně jsem se vykolébala z postele a stoupla si před zrcadlo. Pohodila jsem mými světle hnědými vlasy a upřela pohled na zoufalého, ospalého teenagera. Byla jsem na dně. Nevím, co bude dál. Radši bych šla do dětského domova, než tu zůstala s tou čarodejnicí. Začala jsem se chystat na pohřeb.

,,Pohni zadkem a padej do auta!" zakřičela na mě Shannon. Doufala jsem, že by dneska nemusela být tak nepříjemná a arogantní, když jí umřel přítel. Ale očividně jí to bylo celkem jedno. Hlavně že po tátovi zdědila peníze. Něco ale zůstalo i mně. Do auta jsem stejně přišla o deset minut dřív než ona. Během té doby se ještě nakrucovala před zrcadlem a obdivovala se. 

,,Tak aby bylo jasno," začala, když se konečně dopravila do auta. ,,Jakmile pohřeb skončí, jedem domů. Nechci se tam zdržovat déle než je to nutný." Myslí si, že snad já jo? Jen jsem přikývla a vzpomněla si na tátu, jak byl vždycky špatný z toho, když jsme se spolu hádaly. 

Na hřbitově se to mihalo spousty lidmi. Většinu jsem nikdy v životě neviděla, ale byly tam i známé tváře. Jedna mi však přišla povědomá více.

Jediný člověk, na kterém mi kdy opravdu záleželo, byla má teta Michelle. Řekla bych, že mi dělala náhradní mámu. Je to už strašně dávno, ale to ona mi dávala dobrou noc, ona mě vypravovala do školy, to díky ní jsem tenkrát byla šťastná. Bydleli jsme s tátou u ní na ranči od mých čtyř let, od doby, co máma zemřela. Pak přišla Shannon a všechno se změnilo. Musela jsem opustit můj domov, tetu a hlavně mou milovanou kobylku. I když jsem byla malá, pamatuji si to a nikdy na to nezapomenu.

Flashback

Celou noc jsem nespala. Jen jsem přemýšlela o tom, že tohle je poslední noc, co tu strávím. Seděla jsem u okna a pozorovala stáje ve dvoře. Nedalo mi to, chtěla jsem jít za ní. Tiše jsem se vykradla z domu a ani jsem nemyslela na to, že bych si měla vzít bundu. Venku bylo asi 5°C, ale to mi bylo jedno. Otevřela jsem obrovské dveře od maštale a rozeběhla se k zadnímu boxu, kde byla ustájena ona, ta nejúžasnější kobylka pod sluncem. Jmenovala se Delilah. Objala jsem její mohutné tělo, které v zimě bylo vždy huňaté a tak mě zahřálo. Kvůli Shannon ji musím opustit! Tátova falešná láska a její alergie na zvířata má přednost před mými sny. Usnula jsem. A to přímo vedle jejích kopyt.

Endflashback

Zírala jsem na ženu, která stála předemnou. Nezměnila se. Byla stejně krásná a milá jako tehdy. ,,Teto?" vyhrkla jsem překvapeně, když v tom se do kostela začali hrnout lidi. ,,Ráda tě vidím, Katie." chytila mě kolem ramen a začali jsme se cpát do kostela za ostatními. Ani nevím, jestli je ten pohřeb tak špatný, když jsem se s ní zas mohla vidět. Sedli jsem si vedle sebe, Michelle vytáhla kapesníček a nabídla mi ho. Tátu jsem milovala, ale zas tak silný vztah jsme neměli. Celý dny byl v práci. Jediný čas, kdy jsme mohli trávit spolu, byly neděle. Vždy udělal ke snídani lívance, seděli jsme spolu u stolu a povídali si, co se nám za celý týden přihodilo. Tyhle chvále jsem měla moc ráda. V místnosti se ozvala hlasitá hudba. Poznávala jsem tátovy oblíbené písně. Ach, ten jeho vkus...

Už jsem nemohla dál sledovat ty nešťastné pohledy. Po té, co mi všichni potřásli rukou se slovy "upřímnou soustrast" jsem se sebrala a odešla ven. Už jsem to dál poslouchat nemohla. Michelle vyšla jako poslední. Mám pocit, že outsiderství jsem zdědila po ní, jelikož si s nikým nepovídala a radši se věnovala svým myšlenkám. Chtěla jsem si s ní popovídat, jak se všichni mají a hlavně, co Delilah?