(Para)Normálno

Banka

Jmenuji se Jerry Dadson a pracuji v jedné z nejbohatších bank ve městě. Odjakživa jsem rád zacházel s penězmi, takže tohle byla pro mě naprosto skvělá práce.
Jednoho dne se šéf rozhodl, že najme dalšího pracovníka, Steva Stonea. Údajně měl přijít zítra v osm večer. Tehdy jsem měl ohromné množství práce, takže jsem byl za pomocníka rád.
Druhý den proběhl poměrně hladce, až na pár menších vyjímek, kupříkladu jeden senior chtěl vybrat částku, kterou na účtu neměl, načež naštvaně odešel s tím, že nás všechny zažaluje a pošle do vězení.
V půl osmé vstoupil dveřmi hubený, ne moc vysoký chlapík, v drahém luxusním obleku. Vypadal celkem přátelsky, tedy rozhodně víc než ten senior. Chlapík přišel ke mě a podal mi ruku.
,,Dobrý večer. Jmenuji se Steve Stone, vy musíte být Jerry Dadson." Představil se.
,,Dobrý večer Steve. Moc jsem o tobě slyšel..." Než jsem stihnul říct něco víc, do dveří vtrhnulo několik mužů v maskách.
,,Tohle je přepadení! Nezkoušejte se ani pohnout, jinak vám ustřelim hlavy!" Zařval jeden z nich.
Dva potom rozstříleli kamery. Takže se o detailech přepadení nikdo nedozví ani z kamerových záznamů. Jsme mrtví!
,,Prachy do batohu!" Křičel další na Steva, zatímco já byl na pokraji zhroucení.
,,Já vám mám dát peníze této banky?!" Ze Stevova hlasu zněl vztek, jakoby naproti němu stál jen malý spratek s kuličkovkou.
,,Copaks mě neslyšel?!" Zloděj zněl výhružně...hodně. Hodil po Dannym batoh.
,,Slyšel. Až moc dobře. Žádné peníze ale nedostanete." Řekl klidně a rozhodně.
,,Tak ty dostaneš trochu kulek!" Zařval jeden a začal pálit po chudákovi Stevovi.
Zavřel jsem oči. Po pár vteřinách jsem je zase otevřel. To, co jsem viděl mi vyrazilo dech. Steve...on tam jen tak stál, sice s kulkami v těle, ale stál! Jeho tvář zaplavila vlna vzteku. Rozběhl se proti muži, který do něj pálil a než se zloděj stačil vzpamatovat, jedinou ranou pěstí ho uzemnil. Nevypadal, že by ještě někdy mohl vstát.
Steva potom zaplavil déšť kulek.
,,Chcípni! Chcípni parchante!" Křičel jeden z nich a svým poloautomatem AK-47 do něj zběsile pálil. Žádná kulka Stevovi nevadila. Muž s AK-47 si vysloužil vysoký kop do obličeje. Okamžitě šel k zemi. Zbytek zlodějů utekl na ulici. Steve běžel za nimi.
Asi pět minut jsem ohromeně zíral do zdi, než se dveře zase otevřely. Byl tam muž v tričku, ani tlustý, ani štíhlý.
,,Zdravím. Jsem Steve Stone, prý tady budu pracovat." Zděšeně jsem se podíval na hodiny. Přesně osm.

Tak co? Kdo byl ten záhadný nezranitelný, který tak vyřídil zloděje? Byl tento příběh pravda nebo fikce? Své názory pište do komentářů.