(Para)Normálno

chvíle snění

Tehdy se psal rok 1950, doba rozkvětu domácích počítačů a já jsem přijal práci opraváře těchto přístrojů. Byla to tehdy práce mnohem složitější a rušnější než dnes. Počítače totiž ještě neměly vychytané všechny chyby, proto se taky často porouchaly. Nejhůř na tom byl jeden druh počítače pro architekty. Často se objevovaly chyby jak v programu, tak v zařízení samotném, a proto jsem měl hodně zákazníků. Na jeden z  těchto případů si ale budu pamatovat až nadosmrti.
Ten první byl v roce 1951, teprve rok potom, co jsem se do tohohle zaměstnání dostal. Zazvonil mi telefon a v něm se ozvala poměrně rozrušená žena.
,,Dobrý den. Já tady mám problém s počítačem. Rychle sem přijeďte." Dál mi ještě nadiktovala svojí adresu a potom jsem už nastoupil do služebního auta a vydal jsem se tam. Co jí asi takhle rozrušilo? Asi po deseti minutách jsem konečně dorazil na místo. Byla to velká budova. Nějaká velká firma. Zazvonil jsem na dveře a otevřela ta, která mi telefonovala. ,,No konečně jste tady. Pojďte se podívat. Mimochodem já se jmenuji Helen Petersonová a vedu tuhle firmu. A vy?"
,,Harry Nelson. Co se vlastně stalo s vašim počítačem?" Zajímalo mě. ,,Heleďte, on se pokaždý, v noci sám od sebe zapne, celou noc na monitoru něco běží, pak, k ránu, vydá počítač takovej divnej zvuk a vrátí se zase k normálu." To mi ani nepřišlo tak moc divný. Tyhle počítače jsou prostě primitivní.
,,Tak já se vám na to podívam." Řekl jsem a odešel jsem do místnosti s počítačem. Začal jsem ho zevrubněh prohlížet nejdřív zvenčí a potom jsem ho rozebral na součástky. Všechno se zdálo být v pořádku. ,,To je divný. Ten počítač je úplně v pohodě." ,,V pohodě?! Jak je potom možný, že se večer sám zapíná?!" Vypadala trochu naštvaně. Něco mě napadlo. ,,Heleďte, víte co? Já tady budu celou noc u toho počítače a zkusim na to přijít." Řekl jsem jí. Vypadalo to, že se uklidnila. ,,Dobře." Řekla a opustila místnost. Bylo už pět hodin, takže do noci moc času nezbývalo. Vypojil jsem počítač ze zásuvky a čekal jsem. Asi v osm hodin stalo něco, co jsem nečekal. Obrazovka počítače e najednou rozsvítila a na bílém displeji se začalo objevovat něco, jako spořič obrazovky. Najednou se spořič vypnul a displej zčernal. Začal se sám od sebe objevovat bílý text. Byla to nesrozumitelná změť písmen, znaků a čísel. Takhle to probíhalo celou noc, během které jsem asi šestkrát zkontroloval, že jsem to opravdu vypojil. Vypojil. Přesto počítač vesele běžel. K ránu najednou začal text černat a počítač vydal zvláštní zvuk. Znělo to jako povzdech člověka po skončení krásného snu. ,,Tak na co jste přišel?" Ozvalo se najednou za mnou. Byla to ta Petersonová. ,,Paní, vypadá to, že váš počítač sní." ,,Sní?!!" Zněla hodně naštvaně. ,,Tak za tohle vám nedám nic! Nečekejte ode mě plat! Padejte! Přijdu si na to sama." Druhý den v noci mi ta paní zavolala znovu.
,,P-P-P-Promiňte. R-R-R-Rychle P-P-P-Přijeďte! Prosííím!" Zněla hodně vyděšeně. Tentokrát jsem tam byl za pět minut. Otevřel jsem sám. V místnosti s počítačem stála Petersonová. ,,Podívejte!" Viděla to samé, co já tamtu noc, až na to, že tentokrát to bylo jako zprávy v jazyce, kterému jsme nerozuměly. Dal jsem je přeložit. Stálo tam ,,Chci dál nerušeně snít."

Nazdar všichni.
Já vím, tahle kapitola byla hodně krátká, ale snad jste si ji i přesto užili. Tak co myslíte, byla tohle pravda, nebo se vás snažím oklamat?
Jako minule, zkuste tipovat do komentářů.