Na výletě s přáteli

39 3 3
                                    

Jmenuju se Eduardo Sabardi a pracuju jako doktor v nemocnici na Menorce.
Jednou do nemocnice přivezli muže, bylo mu tak šedesát let, ale těžko říct. Nebyl totiž ve zrovna dobrém stavu. Dost krvácel a vypadalo to, že má i hodně zlomenin. ,,Co se mu to stalo?" Ozval se jeden z chirurgů, který byli okamžitě povolaný. ,,Srazilo ho auto. Řidič i on byli pravděpodobně pod vlivem." Odpověděl jeden z těch, co ho vezli v rychlosti. Pravděpodobně mu moc času nezbývalo. Okamžitě ho převezli na operační sál. Tam přebýval pár hodin. Celou tu dobu jsem seděl na židli nedaleko odtamtud, protože jsem neměl co dělat. Doktorů bylo totiž hodně a pacientů málo. Dost jsem se nudil, když se dveře operačního sálu otevřely a z nich vyšlo několik doktorů s pacientem. Vlastně pacient nešel. Byl ještě v narkóze a i kdyby nebyl, nemohl by asi chodit, takže ho vezli. ,,Sabardi, jděte s námi. Budete dohlížet na pacienta." Řekl jeden z doktorů, který ho vezli. Vstal jsem ze svojí plastový židle a šel jsem s nima. Konečně jsem měl aspoň co dělat. Sice to znamená, že budu muset mít celodenní směny, ale to mi ani moc nevadí. Vešli jsme do pokoje a pacienta uložili na místo. ,,Zůstaňte tady a počkejte, než se probere." Řekl jeden z doktorů a chystali se odejít. ,,Jo, málem bych zapoměl. Za chvíli vám přinesou informace o pacientovi." Řekl mi ještě ve dveřích a pak jsem zůstal v pokoji sám s pacientem. Měl hodně šití. Určitě mu zaváděli do kostí dráty, kvůli lepší fixaci. Měl to takhle na rukou nohou, který měl zavěšený kousek ve vzduchu. Z prohlížení pacienta mě vyrušil zvuk otevírání dveří. Otočil jsem se a za mnou stála sestřička. ,,Tady máte ty informace." Řekla a podala mi nějaký papíry. Potom zase odešla. Asi měla dost práce. Podíval jsem se do papírů. Ten pacient se jmenoval Espinia. Nebylo tam ale křestní jméno. Divný. Každopádně jsem měl pravdu. Do kostí mu museli zavést několik ocelových drátů. Nemohl se proto pohybovat, jinak by ho to dost bolelo. Líp řečeno by mu to způsobilo nesnesitelnou bolest. Podíval jsem se na pacienta. Vypadalo to, že se probouzí. ,,Co... co se děje? Kde to jsem?" Zeptal se rozespale a zmateně. ,,V klidu. Jste v nemocnici. Pamatujete, co se vám stalo?" Zeptal jsem se ho. ,,Pamatuju si jenom, jak jsem pil víno s přáteli. Víte, já většinou nepiju, ale oni ještě víno neměli. Pak už nic." Odpověděl mi. Vypadalo to, že si toho moc nepamatuje. Toho vína asi nevypil jenom málo... ,,Mimochodem, mladíku, jak se jmenujete?" Zeptal se najednou. Asi tušil, že tady se mnou nějakej čas stráví. ,,Jmenuju se Eduardo Sabardi. Můžete mi říkat Eduardo. Všimnul jsem si, že v záznamech chybí vaše jméno."
,,Víte, Eduardo, u mě je to složitý. Říkejte mi prostě Espinia."
,,Dobře." Souhlasil jsem. Nevypadal, že by mi to chtěl říct, takže jsem se ho na to ani neptal.
Od té doby z nás byli nejlepší přátelé. Povídali jsme si o spoustě věcí, hlavně na téma záhady s paranormálno. Ale v ten den jsme se dostali nějak k tématu UFO. ,,Mimochodem, Eduardo, dneska letím na výlet s přáteli z UFO. Nechtěl bys taky?" Zeptal se mě najednou. Přišlo mi, že si ze mě dělá legraci. Dost jsem se naštval a odešel jsem na chodbu, na svojí plastovou židli. Byla nedaleko. Seděl jsem tam a najednou jsem si všiml zvláštních zvuků vycházejících z Espiniovo pokoje. Okamžitě jsem vstal a šel to zkontrolovat. Z toho, co jsem tam viděl, mi spadla čelist. Postel byla prázdná! A všechny dráty ležely na stole! To je nemožný! Vždyť i kdyby se mu nějak povedlo bez narkózy vytáhnout ty dráty, nemohl nikam se zlomenýma nohama odejít. Navíc jsem byl na chodbě, tak bych ho viděl. Hned jsem upozornil policii a všechny doktory. Prohledali jsme celou nemocnici. Nebyl nikde. Když jsem šel zase kolem jeho pokoje, uslyšel jsem zase ty zvláštní zvuky. Otevřel jsem dveře a vevnitř spokojeně ležel Espinia. Dráty nebyly k nalezení, takže je musel mít zpátky v sobě. To už bylo opravdu nemožný. ,,Kde jsi byl?! Hledali jsme tě všude!" Zeptal jsem se ho hodně překvapeně. Espinia se zasmál s odpověděl. ,,Na výletě s přáteli. Chceš jít příště taky?"

Nazdar. Tak co myslíte? Je to pravda, nebo ne? Zkuste hádat a svůj tip napište do komentářů.

(Para)NormálnoWhere stories live. Discover now