Kronika Cestovatelů

Zvěsti

Městečko Va'Shmïr se nacházelo uprostřed planiny v údolí mezi Zamrzlými Vrchy. Stromy bez listů na větvích oznamovaly, že se blíží zima. Pole byla pustá a studený vítr ze severu přinášel štiplavý mráz. V uličkách města bylo pěkně rušno. Všichni věděli, že letošní zima bude krutá jako každý rok, a proto se připravovali co nejlépe, jak mohli, aby vystačili se zásobami až do jara.

Zrovna se konaly poslední trhy, kde se dalo koupit vše potřebné, a každý si něco našel. Město bylo známé jako obrovský obchodní uzel. Díky třem cestám, které ústily z městských bran a díky přívětivým podnebním podmínkám, které přetrvávaly téměř po celý rok, se do měst vydávali za obchodem i cizinci z dalekých zemí. Úrodná půda kolem dokola každoročně nesla ovoce a různé zemědělské plodiny v ohromném množství. Obyvatelstvo zde bylo soběstačné. Díky tomu bylo město jedno z nejbohatších v severní provincii. A aby tomu nebylo málo, v horní čtvrti města byla akademie, kde se učenci dozvídali nejrůznější pravdy světa a prohlubovali tak svou znalost v oborech vědy, života, síly vůle a boje. Všem, kdo navštěvovali tamní semináře, tyto disciplíny učily pokoře, trpělivosti, vynalézavosti a smyslu pro spravedlnost.

Naproti akademii stála městská kasárna, kde probíhaly veškeré zákonem ustanovené záležitosti. Soudy zde byly na denním pořádku a podle mnohých byly verdikty Grawona, již dlouho vystudovaného učence, který zastával pozice soudce, učitele boje a kapitána armády, vždy nestranné a spravedlivé. Táhlo mu na šedesát, ale nijak se to na jeho vzhledu a zdraví neprojevovalo.

Zrovna teď se vracel od jednoho z případu, ve kterém šlo o při na trhu, kde na sebe obě strany vytáhly po neshodě kudly a ohrožovaly, jak sebe, tak rozdováděné publikum. Přihlédl k tomu, že nikdo nebyl, díky stráži, kterou osobně vycvičil zraněn a rozhodl o trestu, kde provinilci budou za rušení veřejného klidu a pokusu o ublížení na zdraví uvrženi na tři dny do cely a probouzeni budou vědry studené vody. Obchodníkovi s kožešinami, který byl jedním z odsouzených, se karavana se zbožím převedla do úschovy v městské kasárně. Grawon se spokojeně uchechtl, když si vzpomněl na výrazy ve tvářích učenců, kteří stáli svědky tomuto případu. Volným krokem šel přes nádvoří mezi kasárnou a akademií, procházel stromovým podloubím, kde si vychutnával pohled na poslední odkvétající květiny, které ještě nezasáhl mráz z venčí. Živých barev ubývalo, přežívaly jen ty nejotužilejší. Při pohledu, který se zastavil na skupince rudých kvítků, které silou vůle odolávaly mrazivému větříku, zanořil pravou ruku do kapsy na míru ušitého svršku a vytáhl narezlé kapesní hodinky s podivnými ornamenty. Tichý tikot prozrazoval, že stále fungují. Grawon zkontroloval čas, poklepal na sklíčko a vida, že se tikot nijak nezměnil, se sehnul pro nejhezčí z květů. Opatrně vytrhl rostlinu ze země i s kořeny a vydal se dále směrem ke vstupu budov akademie.

Byly tu čtyři fakulty. Technická, kde lidé uplatňovali vědomosti v teoriích a při tvorbě nových vynálezů. Právnická, kde se studovaly zákony města a práva obyvatel a případně se upravovaly, aby dávaly větší smysl a nijak se jich nedalo při soudech zneužít. Zenová, kde se využívala meditace, alchymie a prý i magie, kterou však disponovala naprostá menšina učenců. A pak fakulta bojových umění, kde se studenti učili sebeobraně, boji se zbraněmi i bez nich. Grawon se procházel po chodbách, vzpomínal. Bojová umění vystudoval v šestadvaceti, poté zaujal své místo kapitána a díky velice vyvinutému smyslu pro spravedlnost se začal v nedaleké budoucnosti věnovat i právům, která vystudoval v čtyřiatřiceti. Od té doby je z něj jedna z nejváženějších osobností města.

Zastavil se před dvoukřídlými dveřmi na konci chodby, zpoza nich se ozývaly povzbuzující výkřiky a nárazy oceli a dřeva. Lehkým pohybem ruky dveře otevřel a vešel do obrovského sálu ve tvaru kolosea. Řady lavic byly rozestaveny v kruzích a uprostřed místnosti stál kruh široký třináct metrů, sloužil jako pódium. Právě probíhal souboj. Učenci s křikem ze svých lavic povzbuzovali ty dva dole. Podle některých už tam dole byli déle, jak čtvrt hodiny. Grawon se protáhl stranou a rozhodl se projít do první řady, aby měl ten nejlepší možný výhled. Ti, kdo jej zahlédli, zvedli levou ruku v pěst a přiložili ji k srdci na pozdrav. Grawon jim to oplácel úsměvem a po chvíli se dostal až k ringu, kde si mohl prohlédnout účastníky souboje.